(Rifkin’s Festival)
Režie Woody Allen, USA 2020, 92 min.
Premiéra v ČR 30. 9. 2021
Hlavním důvodem vzniku nového filmu Woodyho Allena byla nepochybně setrvačnost. Stává se totiž jen výjimečně, že by dnes pětaosmdesátiletý klasik hollywoodské existenciální komedie neuvedl jeden nový titul za rok. Loni ho nezastavilo ani zrušení smlouvy na pět filmů, kterou s ním uzavřel Amazon – a odstoupil od ní kvůli znovuotevření jeho případu sexuálního obtěžování. Allenův devětačtyřicátý snímek nakonec financovala španělská mediální společnost Mediapro a premiéru měl na festivalu v San Sebastianu, kde se také celý děj odehrává. Jedná se o rutinní přehlídku typických allenovských figur a motivů navázaných na jednoduchou zápletku, které rychle dojde dech a která vydá na celovečerní stopáž jen díky tomu, že si tvůrce vypomáhá scénkami odkazujícími na klasická díla auteurské evropské kinematografie. Pozoruhodné a neokoukané je ale téma, kterým není nic menšího než změna paradigmatu současné umělecké kinematografie. Hlavní hrdina, milovník Bergmana, Truffauta či Buñuela, žehrá na to, že současné artové tvůrce zajímají jen sociální témata a neřeší velké filosofické, existenciální otázky. Je to přiznaně autobiografický stesk, protože Allen se k Bergmanovi a existenciální úzkosti v celé své tvorbě (často dost křiklavě) sám hlásí. Škoda, že se tentokrát nezmohl na víc než na stařecké zaklínání starých časů, protože dědictví filosofických proudů evropského uměleckého filmu rozhodně stojí za to konfrontovat s tím, na co se dnešní pokračovatelé této linie zaměřují.