Proč Bond nevozí děti do školy

Bondgirls a emancipace

Není čas zemřít, poslední film s Danielem Craigem v roli Jamese Bonda, se po několika odkladech dočkal premiéry. Tímto snímkem vrcholí dva trendy: za prvé snaha vytvořit uvnitř série pentalogii, a za druhé pokusy o hlubší psychologické profily ženských postav i samotného agenta 007.

„Pravda, vám se zdá, že je to hloupé. Měl bych to přece jenom přepsat. Vážně, já bych tam dal trochu víc citu, víc touhy. Proč bychom mu nedali pravou něhu a čistou lásku, hlupákovi.“

„Kdo je hlupák?“

„No, Bob Sinclair. Pořád se předvádí, ten šílenec. Člověka to omrzí.“

(Muž z Acapulca)

 

Bondovskou sérii v uplynulém roce opustili důležití aktéři. Několikrát odložená premié­ra filmu Není čas zemřít (No Time to Die, 2021) ukončila kariéru Daniela Craiga v roli agenta 007 a mimo to loni krátce po sobě zemřeli herci Diana Riggová, Michael Lonsdale a Sean Connery. Zastavil bych se u prvních dvou. Jejich postavy i končící craigovská pentalogie se totiž snažily Bonda dostat co nejdál z jeho komfortní zóny. Ve filmu Moonraker (1979) agent Jejího Veličenstva pronásledoval padoucha Huga Draxe – v Lonsdalově podání – až do kosmu. Komtesa Teresa „Tracy“ di Vicenzo, kterou hrála Riggová, ale zašla ještě dál: s Bondem se vzali. Do vesmíru se pak Bond vrátil už jen nepřímo, když si Craig o pauze při natáčení Skyfallu (2012) odskočil do vedlejšího studia, kde se zrovna točil film Star Wars: Síla se probouzí (Star Wars: The Force Awakens, 2015), a objevil se v kostýmu Stormtroopera. Pokusy polidštit archetyp toxické maskulinity se však objevovaly průběžně. S Timothym Daltonem prožil Bond bolest, strach, únavu i nenávist, s Craigem existenciální tíseň a krizi středního věku. Nejhlubších lidských citů se ale dopustil už V tajné službě Jejího Veličenstva (On Her ­Majesty’s Secret Service, 1969) se zmíněnou Tracy.

 

To by se Connerymu nestalo

V závěru šedesátých let, kdy o jiném, lepším světě snili hippies na Woodstocku, francouzští studenti bouřící se proti De Gaullovi i Čechoslováci za Dubčeka, dolehly nové impulsy také do říše tajných agentů z klukovských fantazií. Bondovskou sérii v roce 1967 opustil „přerostlý kaskadér“ Sean Connery, který měl pocit, že se příliš usadil v roli uhlazeného playboye­-zabijáka, a zatoužil po náročnějších hereckých výzvách. Produkce tudíž musela najít nástupce, který nebude mít zapotřebí se s Connerym srovnávat. Což se snáz řekne, než udělá. Connery totiž dodnes zosobňuje ideál, se kterým je poměřován každý, kdo přijde po něm, a George Lazenby, kterého si producent Albert „Cubby“ Broccoli prosadil takříkajíc všemu navzdory, patří k těm, co byli posuzováni nejpřísněji.

Australský manekýn měl výtečné fyzické předpoklady, citelně mu však scházely herecké zkušenosti. A jeho nedostatečné dispozice jen zvýraznil ambiciózní scénář. V tajné službě Jejího Veličenstva Bond poprvé zažil, že se žena chová, jak sama uzná za vhodné, a jedná s ním jako se sobě rovným. Agent sice Tracy opakovaně zachrání, ta se ho ale o žádnou záchranu neprosí, a ještě mu později pomůže, když je viditelně bezradný. Její přítomnost navíc Bonda přiměje uvažovat o bezpečnějším zaměstnání.

 

Zlobivé holky jdou do nebe

Film tyto posuny divákům podává po lžičkách a rámuje je jako součást variace na Shakespearovo Zkrocení zlé ženy. Tracy nejdřív odmítá hrát bezradnou dámu v nesnázích a dát Bondovi záminku, aby si zase jednou střihl roli rytíře v lesklé zbroji, a dá mu jasně najevo, že nijak netoužila po tom, aby zmařil její pokus o sebevraždu nebo zaplatil dluh v kasinu. Napoprvé také odmítne se za něj provdat jen proto, aby mu její otec Draco mohl jako věno darovat zásadní informaci. Ke svatbě sice stejně dojde, ale teprve v době, kdy se Bond začne projevovat jako něžný milující partner. Když si pak agent po obřadu vzpomene, že novomanželce nedal ani kytku, načež Tracy namítne, že jí dal „ten nejkrásnější dar – budoucnost“, není to jenom happy end. Její otec, mafián Draco, se vybarví během závěrečné zteče padouchovy alpské pevnosti. Tracy, která chce Bondovi pomoct, její otec omráčí a dodá: „Šetři rákosku a zkazíš dítě.“

Averzi vůči těmto despotickým manýrám Diana Riggová (mezi lety 1959 a 1967 členka Královské shakespearovské společnosti) samozřejmě akcentuje už od začátku filmu a dokonce si jako vůbec první žena v sérii dovolí předvést špičkovou hereckou průpravu. Ještě než Bond a Draco za úsvitu zmaří Blofeldovy světovládné ambice, trefně je ironizuje dvojsmyslnou citací romanopisce, dramatika a básníka Jamese Elroye Fleckera: „Pro tebe, pane světa, ráno svítá./ Jen pro tebe slunce vplouvá na nebe/ a jásot ptáků svým zpěvem vítá/ zázrak, jenž nestal by se bez tebe./ Než obzor rozzáří se ranním jasem/ i básník zpívá, byť s falší v hlase.“

Tracy v podání Riggové dodnes diváky dojímá jako jediná bond girl, kterou si agent 007 skutečně vzal. I tak ale nastolila podstatné precedenty a otevřela sérii dalším emancipovaným hrdinkám – například pilotce Pam Bouvierové z Povolení zabíjet (Licence to Kill, 1989), asertivní Moneypenny ze Skyfall, a především druhé osudové ženě, Vesper Lynd z Casina Royale (2006).

 

Šance na změnu jedna ku třem

Realisticky pojaté ženské postavy se však v sérii objevují zřídka. Pokud trochu nepřipomínají světici nebo děvku, fanoušci této chlapácké fikce je špatně snášejí. Bondovy eskapády je mají vzít za hranici všedních dnů, a ne jim je připomínat. A tím se dostáváme k důvodu, proč Tracy i Vesper musely zemřít. I přibližný obraz skutečné lásky totiž bylo nutné Bondovi pořádně zošklivit. Proč by jinak dál sloužil Jejímu Veličenstvu jako bezskrupulózní womanizer s okázalým životním stylem a producentům jako pánská figurína, s jejíž pomocí lze dělat reklamu luxusním produktům? Komu přesto hlava nebere, proč Bond za skoro šedesát let ani jednou nevyzvedával dítě ze školky, tomu tvůrci naservírovali zdrcující epickou apologii s Danielem Craigem, jejíž závěr bylo možné vytušit už dlouho před premiérou snímku Není čas zemřít. Jestli neumře, tak odejde. V tomto si agent s povolením zabíjet nezadá s humanoidními výtvory brutálního zábavního parku Westworld – také musí před nahrazením dospět na konec dějové linky.

Z této generální linie uhnul jen v Quantum of Solace (2008). Fanouškům, které předtím v Casino Royale dojala smrt Vesper Lynd, tento film namísto trochy útěchy uštědřil bolestivé prozření: Bondův sklon ženami manipulovat nebo je přímo znásilňovat odůvodnil tím, že se sám stal obětí citové manipulace. Vesper s ním totiž navázala vztah, aby zachránila jiného muže, Yusefa Kabeiru – do kterého se zamilovala už předtím –, ze zajetí organizace Spectre. Kabeira přitom tímto způsobem celou dobu pro Spectre rekrutoval agentky.

Nízké hodnocení na filmových databázích v případě Quantum of Solace, a ještě víc u snímků V tajné službě Jejího Veličenstva a Povolení fanoušci, však fanoušci odůvodňují něčím jiným. U prvního filmu je nudí fádní záporák a nepřehledná akce, u druhého kilt a fiží, u třetího rozháraný scénář. Lazenby je sice v roli svůdce toužícího po rodině ukázkově prkenný a charakterní herec Dalton zase vedl ztracený souboj se zkostnatělou režií, skutečný problém ale byl jinde: Lazenby, Dalton i Craig oblékli smoking v době, kdy postava agenta 007 procházela krizí. Jednou ji vyvolal Conneryho odchod, podruhé stále upachtěnější Roger Moore a nakonec nijaký Pierce Brosnan. Scenáristé hledali, jak od reality odtržený charakter polidštit – a fanoušci ve dvou ze tří případů jejich snahu odmítli.

Důvod, proč Lazenby a Dalton pohořeli, kdežto Craig triumfoval, jistě můžeme přičítat konvenčnímu hereckému výkonu, scénářům či chápavější režii, ale nemůžeme vynechat načasování. Sexistický misogynní dinosaurus by sotva kdy prodělal terapii, kdyby se předtím po stopách své identity a svého mýtu nevydal Jason Bourne. Teprve jeho příklad scenáristům craigovských bondovek Nealu Purvisovi a Robertu Wadeovi, zodpovědným také za vyumělkované brosnanovky, rozvázal ruce, i co se týče ženských postav.

Autor je publicista.