Napsala mi kamarádka: „Koho volí anarchista?“ Sám bych se tak neoznačil, nadto tu panuje přesvědčení, že anarchisté a anarchistky nevolí. Přes jistou nechuť jsem se k volbám jít uvolil a chtěl hlasovat pro stranu, která nakonec skončila předposlední ze všech, Levici. Podařilo se jí alespoň předstihnout volebního matadora Cibulku, jenž mě nezaujal ani tak varováním před údajně všudypřítomnými ruskými agenty, jako spíš svým doporučením „nastudovat základní manuál, který vede k vševědoucnosti“. V pozadí Cibulkovy mánie je však zrnko pravdy: nedůvěra ke státním institucím. Sám k nim ostatně chovám velkou a čím dál hlubší nedůvěru, k těm českým zvláště. Prezidentský úřad bych zrušil, policii omezil, byrokracii polidštil. A co pošta? Pošta – nikoli rodina – je přece základ státu. A právě pošta mi nedodala voličský průkaz. Jeden by v tom viděl spiknutí a volební machinaci, já však mohu jen konstatovat, že je bohužel všechno při starém: anarchista nevolí nikoho, i kdyby chtěl.