Nikdo o tom nebude vědět - sloupky psané na vodu

Ke konci knížky Astrid Lindgrenové Kalle Blom­kvist zasahuje opouštějí Kalle, Anders a Eva­-Lotta ostrov, na kterém předtím prožili mnoho nebezpečných dobrodružství. Příběh končí, napětí povolilo, hrdinové nasedají do loďky, odrážejí a naposledy se ohlížejí. Zapeklité místo – kde jim ještě včera šlo o život, kde se střílelo a tekla krev – mění tvář. Astrid Lindgrenová píše: „Vysoko nad vrcholky jedlí plují na bílých křídlech rackové. Občas se některý bleskurychle ponoří do vody a zase se objeví s ouklejí v zobáku. Malý konipásek stále svědomitě poskakuje mezi hromádkami vřesu a červení mravenci tam stále ještě lezou po kameni. A takhle to snad bude pokračovat dnes, zítra a po všechny dny, až do konce léta. Nikdo však o tom nebude vědět, protože tam nikdo nebude.“

Odjakživa mě ten odstavec strašně dojímá a knihu, která ještě pokračuje, dočítám roztržitě. Právě tady se vždycky rozdvojím. Jedna moje část – nebo jak to říct – putuje s …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě