Proti střízlivosti

Polemická črta o filosofii literatury

V často citovaném, ale do češtiny dosud nepřeloženém eseji se irsko­-britská prozaička a filosofka pozastavuje nad příliš mělkým obrazem lidské povahy v literatuře západních zemí. Proti fantazii staví imaginaci, proti upřímnosti pravdu. Intelektuální situace na úsvitu postmoderny se přitom v lecčem podobá té naší.

Své spílání hodlám směřovat především vůči próze, nikoli poezii, a především vůči románům, nikoli dramatu; moje námitky budou stručné, zjednodušující, abstraktní a možná až příliš úzkoprsé. Není třeba hledat v nich nějakou vycizelovanou vizi „funkce spisovatele“. Jeho funkce spočívá v tom, aby psal ty nejlepší knihy, jaké svede. Následující poznámky souvisejí s pozadím současné literatury v liberálnědemokratických státech (zvlášť v těch, které podporují sociální politiku) a dotýkají se ho způsobem, který by měl zajímat všechny seriózní kritiky.

Žijeme ve věku vědy, v antimetafyzických časech, kdy náboženská dogmata, obrazy a zásady ztratily mnoho ze své síly. Nevzpamatovali jsme se ještě z předchozích dvou válek ani ze své zkušenosti s Hitlerem. Zároveň neseme odkaz osvícenství, romantismu a liberální tradice. To vše patří k prvkům, z nichž vychází naše dilema, jehož hlavní rys podle mého názoru spočívá v tom, že jsme zdědili příliš povrchní a chatrnou představu …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě