eskalátor

Na začátku října si Škoda Auto a další firmy v automobilovém průmyslu řekly státu o peníze. Kvůli celosvětovému nedostatku polovodičů očekávaly prudké zbrzdění výroby, Škodovka dokonce tvrdila, že hrozí zastavení výroby až do konce roku. To je přímo modelová situace pro spuštění kurzarbeitu, který byl letos schválen českým parlamentem. Firmy – a také odbory – však místo toho trvaly na obnovení programu Antivirus a argumentovaly, že se jedná o opatření, se kterým jsou na rozdíl od kurzarbeitu už zkušenosti. V této tautologické argumentaci, podle níž by kurz­arbeit nikdy nemohl být spuštěn, protože bude vždy neprověřenou novinkou, nicméně zapomněly uvést jeden podstatný detail – a sice že kurzarbeit je podmíněn zákazem vyplácení zisků před spuštěním dávek, v době trvání opatření a rok po poslední výplatě dávky. To se pochopitelně moc nelíbí právě vlastníkům Škoda Auto, která od ledna do září zdvojnásobila svůj provozní zisk na 23 mi­­liard korun. Omezení to je ale logické – má od dávek odradit firmy, které si dokážou pomoci samy. Odstávka ve Škodovce nakonec trvala jen dva říjnové týdny, jelikož produkce čipů v Malajsii znovu naskočila. To mimo jiné ukazuje, k čemu by takové dávky z kurzarbeitu sloužily: k sanování podnikatelského rizika, které na sebe automobilky vzaly svěřením výroby klíčového komponentu firmě na druhé straně planety.

O. Sojka

 

Skoro učebnicový případ mocenské šikany se odehrál 28. října v jedné ze škol v kazašském městě Almaty. Sergej Kiš, žák osmé třídy, si od spolužačky vypůjčil sukni, aby v ní dorazil na podzimní ples. Hned u vstupu do školy byl ovšem vyhozen se slovy „kluci tu sukně nenosí“ a jeho rodiče upozorněni, aby své neposlušné dítě odvedli domů. Systém znovu slavně zvítězil: Sergej se na ples nedostal a ani večer se kamarádům neozýval. Později se ukázalo, že mu rodiče za trest vyhodili telefon z okna bytu v jedenáctém patře – a kluk skočil za ním. Zatímco starší a konzervativnější svědci tragédie se vydali tradiční cestou zametání případu pod koberec, za zesnulého se postavili spolužáci a studenti jiných kazašských škol a začali zveřejňovat své fotografie v sukních na sociálních médiích. Kolik obětí ještě bude potřeba, aby i ti nejzatvrzelejší strážci normality a pořádku pochopili, že oblečení nikdy nemělo, nemá a nebude mít gender?

O. Pavlova

 

Smutným hrdinou posledních týdnů není Andrej Babiš senior, který se rychle vpravil do role opozice a jistě se o sebe postará, i kdyby ho politika jednou omrzela. Je jím jeho syn, který se ve dnech před volbami stal hlavní postavou příběhu, jehož scénář sám neznal, když na chvíli sehrál roli nejlepšího přítele politických veteránů i zoufalých naháněčů lajků. Teď je po volbách a Andrej Babiš ju­­nior, hrdina barvotiskového vyprávění o zločinu a černém svědomí svého otce, zmizel z veřejného života stejně rychle, jako se v něm objevil, a dává o sobě vědět jen nesouvislými výkřiky na sociálních sítích. Jeho bývalí kumpáni už chodí na pivo s novými lidmi, a v naší paměti tak brzy zůstane jen vzpomínka na jeden bizarní příběh – a snad i poučení, že ani v politickém boji není správné zacházet s lidskou křehkostí jako s věcí na jedno použití.

D. Levíček

 

Ekonom Lukáš Kovanda sáhl do svého portfolia odborných znalostí a jal se na Twitteru radit, jak se vyhnout další zkáze na způsob Bohemia Energy. Kdo by se obával návrhu na nějakou zásadní systémovou změnu, nebo dokonce regulace trhu, ten může zůstat v klidu. Kovanda totiž přišel s ohranou neoliberální písničkou o tom, že vláda v žádném případě hlavně nikomu nesmí pomáhat, protože jedině tak se podvedení klienti „spálí o kamna“ a jednou provždy se poučí. „Jsme zodpovědní za svá rozhodnutí. Alternativou je komunismus,“ napsal doslova. Není však příliš jasné, jaké poučení by si poškození lidé ze situace měli odnést, když energetický dodavatel skončil ze dne na den jednoduše proto, že jinak by vzhledem k rostoucím cenám energií na smlouvách s odběrateli těžce prodělal (a zároveň by si musel ukrojit z královského zisku za loňský rok, kdy si vydělal přes 600 milionů korun). Poučit by se zato mohl sám Kovanda, který ještě loni předvídal výrazné snižování cen energií. Analytik však za své prognózy zřejmě žádnou zodpovědnost nenese – spálili se jiní.

V. Ondráček

 

Putinovo utažení kohoutů s plynem ­mířícím do Evropy způsobilo nejen u nás ­obrovskou energetickou krizi. Bojovníci proti přechodu Evropy na obnovitelné zdroje bijí na poplach. Za problémy totiž podle nich může právě Green Deal. Částečně mají pravdu, ač rostoucí cena emisních povolenek, kterou si krizi vysvětlují, hraje jen pramalou roli. Rusko se totiž zřejmě zaleklo, že Evropa myslí svůj odklon od fosilních zdrojů vážně, a tak se rozhodlo ji lehce postrašit právě snížením vývozu plynu. Jenže nejspíš trochu přestřelilo, protože právě energetická krize může být podnětem k tomu, aby se Evropa rozhodla přechod na obnovitelnou energii urychlit. Zbývá jen doufat, že evropští politici nepodlehnou tlaku jaderné lobby a nebudou se snažit nahradit fosilní paliva, která svými emisemi dokážou zaneřádit planetu na několik staletí, těmi jadernými, jejichž nebezpečný odpad po nás zůstane desítky tisíc let. Navíc uran budeme muset také dovážet – a pravděpodobně opět z Ruska. Takže by se nám v budoucnu mohlo klidně stát, že elektrárny postavené za stovky miliard budou na suchu podobně jako plynové elektrárny dnes. Pokud peníze investujeme do obnovitelných zdrojů a přenosové soustavy, bude to rozhodně dávat větší smysl.

J. G. Růžička