Dlouhý život antisemitismu

O odlidšťujících stereotypech a tekutých hranicích

Tradice evropského vizuálního antisemitismu, jejíž počátky lze najít v raném středověku, pracuje s určitými motivy a stereotypy. Ty pevně zakořenily v našem podvědomí a v určitých situacích může docházet k jejich reaktivaci. Kde jsou hranice vizuálního antisemitismu? A co vlastně znamená vypadat jako Žid?

„Vypadáš jako Žid,“ doslechl jsem se o sobě hned několikrát při hospodských debatách. Pravdivost tohoto tvrzení jsem nikdy nezpochybnil a s jistou dávkou škodolibé ironie dotyčné v jejich názoru ponechal. Jejich výrok mi přišel jednoduše hloupý a trapný. Dokazovat nepřítomnost židovských předků v mém rodokmenu by však pochopitelně bylo bláhové. Je ale opilecké prohlášení někoho za Žida skutečně jen absurdním a dnes už neškodným dědictvím staletých představ o židovském spiknutí? A co vlastně znamená vypadat jako Žid?

 

Vypadat jako Žid

Ony hospodské diskutéry by asi překvapilo, že Židé nevypadají jako Židé od nepaměti, ale až zhruba od 12. století. Teprve tehdy totiž výtvarné umění oddělilo jejich podobu od ostatních obyvatel středověkého Západu. Šlo o součást plíživých změn odehrávajících se v rámci středověké vizuality, jejichž bezprostřední příčiny nejsou patrné. Nejprve, ještě na konci 11. století, se u vyobrazení Židů nově objevuje charakteristické …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě