Co a proč oceňujeme na dobré architektuře? Otázku, nad níž se obvykle zamýšlejí jen samotní architekti, si letos jistě pokládají studující a vyučující Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy. Její nová budova totiž získala cenu Grand Prix Architektů a dostala se mezi finalisty České ceny za architekturu. Na fotografiích je tato přestavba, původně menza od Karla Pragera, skutečně krásná, zkušenost s ní už ale takové nadšení nevyvolává. Nejen v univerzitním prostředí kolují historky o zatékání při každém větším dešti, nepraktickém uspořádání vnitřních prostor, nedostatečné kapacitě záchodů a nepočítaně dalších „drobností“, které uživatelům ztrpčují život. Můžeme debatovat, zda leží větší odpovědnost za konečnou podobu stavby na stavařích, architektech nebo zadavateli, hlavní otázka ale zní jinak: Můžeme v takovém případě mluvit o skutečně kvalitní architektuře? A pokud oceníme původní výborný záměr, nebylo by správné nepovedenou realizaci nějakým způsobem v odborné debatě aspoň reflektovat? Zatím si stěžují hlavně studenti a učitelé na sociálních sítích a po hospodách, to je ale pro to, abychom posunuli veřejnou debatu o architektuře, trochu málo.