Přeložil Petr Ondráček
Host 2020, 336 s.
Kniha Temné zítřky s podtitulem Technologie a konec budoucnosti nenechá už od obálky nikoho na pochybách, co si její autor myslí o možnosti, že by lidstvo díky technologickému pokroku dosáhlo rajské blaženosti. Nikoli ráj, před námi je nová doba temna. Podle Bridleho knihovna vědomostí sdílená lidstvem již dosáhla své vrcholné kapacity a v budoucnosti nás čeká pouze úpadek. Tak jako u klimatické krize i zde platí, že sice víme, jak katastrofě zabránit, ale že se pustíme do řešení problému, není moc pravděpodobné. Rostoucí nadvládě komputačních schopností strojů nad světem lidí a přírody se totiž lze postavit jen skutečnou systémovou gramotností – tedy myšlením, které si je vědomo nevypočitatelnosti světa jako celku, zároveň však i toho, že komputace ho čím dál víc utváří. Zkrátka a dobře: je nutné naši bezmeznou důvěru v neomylnost algoritmů vyměnit za stokrát omleté kritické myšlení. Jenže je opravdu v lidských silách si při současné provázanosti technologií s každodenností uvědomovat, že všudypřítomné strojové procesy nejsou spolehlivou objektivní realitou, která nám vždy ukáže nejlepší výsledek či pravdu, ale nástrojem, konstrukcí, jejíž pravidla do ní vtiskli konkrétní lidé? Zvlášť když se už nacházíme v historicky bezprecedentním bodě: „Google si dal za cíl vytvořit rejstřík veškerého lidského vědění, a stal se tím, co si lidé ve skutečnosti myslí.“ Bridle předkládá poučné a velmi temné varování před tím, kam nás vede slepá víra v božstvo, které jsme sami stvořili.