Strážci osudu

Antisemitismus očima polské literatury

Byli Poláci v době holokaustu pouze „svědky“? Spisovatelka Bożena Keff ve své loňské knize ukazuje, že tomu tak není – antisemitismus byl silně zakořeněný i v Polsku, o čemž svědčí řada próz vydaných těsně po válce. Otiskujeme ukázku z úvodních kapitol.

Nakolik polská literatura popisovala styk Poláků a Židů v době holokaustu? Odpověď na tuto otázku hledám v textech vzniklých krátce po konci války. Pozornost věnuji dílům, která se „domáhají“ reinterpretace, případně takovým, jež při svém žánrovém nebo dokumentárním významu zůstávají neznámá nebo málo známá.

Uvažuji také nad tím, do jaké míry by se různé „skandály“ kolem přijatého a zatuhlého způsobu nahlížení vztahů Poláků k Židům v době holokaustu daly vysvětlit nepřítomností tohoto tématu v literatuře. Objevovaly se popisy pevné solidarity Poláků s nacisty v kontextu holokaustu? Připomínalo se někdy zabíjení Židů během Varšavského povstání? Jelikož se některé publikace týkající se vztahu Poláků k Židům – zejména ty od Jana Tomasze Gros­se a Ireny Grudzińské­-Gross – setkaly s obrovským odporem, nabízí se otázka, zda nebyl způsoben také tím, že se takový druh informací objevil ve veřejném diskursu poprvé. Je ale nakonec důležité, …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě