Anatomie trudnomyslnosti

Nejkratší z pěti otištěných rozhovorů vedl s W. G. Sebaldem mnichovský novinář a kritik Sven Siedenberg v roce 1996. Na malé ploše dobře vyniknou důležité výroky o tehdy čerstvě vydané knize Saturnovy prstence, o melancholii, ztrátě paměti a o tom, „jak převést hrůzu do slov“.

Je pravda, že jste Saturnovy prstence napsal z větší části vleže?

Ano. Nemohl jsem se po útrapách s meziobratlovou ploténkou delší dobu hýbat. A tak jsem ležel na břiše přes postel, čelo jsem měl na přistavené židli a psal jsem na zemi.

 

Co vás přivedlo k vaší „anglické pouti“, kterou v knize zachycujete?

Nejprve to byla potřeba být během prázdnin někde mimo domov. Kromě toho jsem chtěl navštívit Michaela Hamburgera, spisovatele, který bydlí přibližně šedesát kilometrů od mého anglického domova. A tak jsem se za ním po několika oklikách vydal.

 

Vaše kniha je zároveň cestopis, esej i portrét – a také cesta časem.

Ano, časové průběhy jsou v mém textu hodně složité, sahají až někam do sedmnáctého století.

 

Stále píšete o úpadku a ničení – jednou dokumentárně, jindy fikci. Nakolik musí být nějaká hrůzná zkušenost autentická, aby se dala vylíčit?

Nemusí být přímo autentická. Není nutné objevit se na místě hrůzy, …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě