Nespoutané myšlení

Co přivedlo W. G. Sebalda k rozhodnutí odejít do Velké Británie? Proč při psaní využívá metodu brikoláže? A jak souvisí sterilita německých měst s narušeným vztahem k dějinám a snahou „všechno nějak urovnat“? Okolo těchto témat se točí rozhovor z roku 1993, v němž pokládala otázky rakouská kritička a redaktorka Sigrid Löfflerová.

Před čtvrtstoletím jste se vystěhoval z Německa. Je Anglie vaším exilem?

O exilu nemůže být řeč, protože Evropa je přece jen malá, nepatrná země. Tady odtud je to do Düsseldorfu jen skok.

 

Proč jste opustil Německo? Necítil jste se tam dobře, i když sám za válku nemusíte cítit vinu?

To sice nebyl přímý podnět, ale bezpochyby to důvod byl, jak je mi při ohlédnutí zpět stále jasnější. Stalo se mi to, co většině lidí mé generace: někdy v sedmnácti, osmnácti letech nám byly ve škole při hodinách dějepisu na lavici položeny mrtvoly, jak říká Herbert Achternbusch. Promítli nám anglický film o Bergen­-Belsenu – bez komentáře, jako povinné morální cvičení. Od té doby mám tohle téma bez ustání v hlavě.

 

Pocházíte z rodiny, která se klonila k sociální demokracii, tedy byla orientovaná spíš nalevo. Antisemitismus vám tudíž vyčítat nelze…

Přesto mě vždycky udivovalo, jak dokonale dokázala tahle generace vytěsnit ze své paměti holokaust. A …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě