Postřehy z Alternativy: to další a smrt - hudební zápisník

Před dvěma lety jsem v článku věnovaném pražskému festivalu Alternativa (viz A2 č. 24/2019) napsal, že MeetFactory není vhodným prostorem pro experimentální hudbu. Letos se akce přesunula do Divadla Archa a já si úvahu o adekvátnosti místa tentokrát odpustím – budu jen doufat, že napřesrok nepůjdu na Alternativu třeba do Státní opery… Stejně jde především o samotnou hudbu, řekl by leckdo. Ale skutečně něco jako „samotná hudba“ existuje? Uskutečňuje se přece v určitých podmínkách a nikdy není sama; vždy je to hudba plus něco dalšího. Osobně se festivalům vyhýbám, a pokud už na některý jdu, soustředím se často právě na to další. Vede mě k tomu pocit, že takřka cokoli, co mohu na festivalu zažít, si dokážu představit v lepší, komornější, intimnější konstelaci. Snad i proto mi ze čtyř festivalových dnů stačily dva, 12. a 13. listopadu, druhý navíc nekompletní. Už dávno neřeším, o co bych mohl přijít, spíše se ptám, kolik jsem ještě schopen unést.

Dramaturgie …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě