Vyprávění má své meze

S Volkerem Hagem o mlčení, studu a literatuře

Literární kritik Volker Hage patřil mezi první německé intelektuály, kteří v devadesátých letech reagovali na Sebaldův esej Letecká válka a literatura, jenž vyvolal vlnu nadšení i nesouhlasu (ukázku najdete na začátku literární přílohy v tomto čísle). V rozhovoru se vracíme k tehdejšímu Sebaldovu postoji i k jeho kritice.

Kdy jste si poprvé uvědomil, že Němci byli v období druhé světové války i oběťmi?

V roce 1990 jsem narazil na povídku Hrob světlušek japonského autora Akijukiho Nosaky, která tehdy vyšla v německém překladu. Je to velmi jednoduše vyprávěný příběh o bombardování japonského města v roce 1945, při němž patnáctiletý chlapec a jeho čtyřletá sestra přijdou o rodiče. Snaží se protlouct životem, ale nakonec umírají. Když jsem se s autorem v Japonsku setkal, vyprávěl mi, že se knihy prodalo hodně přes dva miliony výtisků. Došlo mi, že v německé poválečné literatuře nenajdeme nic srovnatelného, žádný text, který by bylo možné považovat za populární literární svědectví o letecké válce.

 

Čím to je? Obě země prohrály válku a byly na straně viníků…

Rozdíl je zřejmý: Japonsko sice také vedlo brutální válku, ale na rozdíl od Německa na něm nelpí vina holokaustu. O utrpení vlastního civilního obyvatelstva po svržení atomových bomb tedy mohlo mluvit jinak. V Německu však …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě