Českými médii na začátku ledna proletěly články o tom, že Evropě hrozil masivní blackout, který pomáhaly odvracet rakouské energetické firmy za pomoci plynových a jaderných zdrojů z okolních zemí. Zpráva z produkce ČTK naznačovala, že za nebezpečné kolísání sítě může i rostoucí podíl obnovitelných zdrojů elektřiny v Rakousku, a explicitně zmiňovala výpomoc českých uhelných elektráren z koncernu Sev.en Energy uhlobarona Pavla Tykače. Už při téhle zmínce muselo být poučeným čtenářům jasné, že tu něco nehraje. Přesto informaci nekriticky převzala většina médií. O vlastní reportérskou práci se pokusily jen Hospodářské noviny a týdeník Hrot a celou věc uvedl na pravou míru až Radek Kubala v Deníku Referendum.
Ukázalo se, že výpadek v síti způsobila blíže neurčená událost někde na Balkáně, nikoliv v Rakousku, rozhodně za ni nemohly solární či větrné elektrárny a ty plynové a uhelné vypomohly zkrátka proto, že jich je hodně. Jaderné elektrárny na řešení akutních výpadků v síti vhodné nejsou a v agenturní zprávě citované rakouské firmy shodou náhod usilují o rozvoj bateriových úložišť energie a plynových elektráren. ČTK nakonec vydala upřesňující opravu, ale nic to nezměnilo na efektu, který původní sdělení mělo – facebookové diskuse se zaplnily vtípky na adresu zelených fušerů a fosilní energetika z toho vyšla jako symbol bezpečí a zdravého rozumu.
Kauza je učebnicovým příkladem, jak mocná fosilní lobby úspěšně manipuluje s médii. Na začátku je hrozivě znějící, ale technicky složitá a pro laika špatně pochopitelná událost, kterou vzápětí přispěchají vysvětlit ochotní profesionálové z energetických firem a oborových organizací. K tomu se zahraje na nacionalistickou notu a je vymalováno. Celý problém ovšem nelze svádět jen na neschopnost jednotlivých novinářů – může za něj především zastaralé nastavení mediálního diskursu o zelené energetice a environmentálních otázkách obecně. Řada novinářů stále není schopná vnímat pozadí „odborníků“ z energetického průmyslu a chápe je jako objektivní experty v kontrastu k zaujatým „aktivistům“ z environmentálních kruhů. Mnoho novinářů také nemá ponětí o aktuálním stavu debaty, která už se dávno nevede o samotném faktu škodlivosti fosilních paliv, ale právě o otázkách spojených s neodvratně nastupující zelenou transformací.
Hraje se totiž hlavně o to, jestli bude tato proměna sociálně spravedlivá a skutečně prospěšná pro klima, nebo se z ní stane zlatý důl pro staré i nové hráče v energetickém byznysu. Ze všech nejlépe to vědí právě uhlobaroni typu Tykače, jejichž původní podnikání i přes četné kličky a protahování skomírá, a proto se teď snaží přeorientovat na solární projekty či plyn a biomasu. Dokud ovšem budou média tyto konflikty a trendy vnímat jen v kontextu boje ekologických aktivistů za čistý vzduch a zelenější krajinu, zůstanou pouhými loutkami v rukou PR profesionálů a ke skutečné podstatě věci se stěží dostanou.