Vnitřnosti filmového průmyslu

Australská dokumentaristka Kitty Greenová věnovala svůj první hraný film Asistentka sledování denní rutiny titulní postavy pracující v kancelářích filmové společnosti. Z banálních situací mistrovským způsobem stvořila mrazivý obraz zábavních korporací.

Snímek Asistentka, který prakticky po celou stopáž sleduje úmornou a ponižující pracovní rutinu mladé asistentky Jane, dlouho divákům tají, že se odehrává ve filmové produkční společnosti. Sterilní kancelářské prostory, kterými Jane osaměle bloudí jako přízrak, jehož prokletím je provádět neviditelné úkony udržující celý provoz v chodu, na první pohled působí jako administrativní centrum nějaké korporace. Rozhodně ne jako prostředí, ve kterém vznikají filmy. K nim zpočátku odkazují jen plakáty, visící poněkud nepatřičně na bílých zdech, a občasné náznaky v dialozích. Mnoho diváků by tak mohlo Asistentku chápat prostě jako kritiku korporátní pracovní kultury a zejména podřízené pozice, kterou v ní obvykle mají ženy. A byl by to naprosto správný výklad. Fakt, že se nacházíme ve filmové branži, na jednu stranu působí jako ještě větší paradox, protože od kreativní profese bychom očekávali uvolněnější pracovní návyky. Na stranu druhou, a to je ještě podstatnější, tu režisérka Kitty …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky