Trap z podsvětí

Hrubá syntezátorová smyčka připomíná puls alarmu na vesmírné lodi. Elektronické tepání buduje napětí, objevuje se hajtková linka tak typická pro trap. Do tracku nás uvádí sampl: „Straight from the frontlines of YoRHa…“ Produkce se zahušťuje až k hranici hluku, nastupují basy a konečně také rap: výhrůžný chrapot, který zní v několika vrstvách skrze různé efekty. Srozumitelné jsou jen útržky: „Tell me what you really know… Imma beat you to the floor.“ Atmosféra děsu je absolutní. Zároveň se ale probouzí úžas: kdo se odvážil takhle naložit s trapem?

Abstrakce, temnota, extrém

Rapper a producent Krone ve svém „­hellscape drillu“ efektně spojuje zvukový teror s bombastickým komiksovým nábojem, který přitom nezabředá příliš hluboko do trapnosti ani do ironické nadsázky. Nad surovými basy se vrství strohé melodické náznaky, které se spolu se zmutovaným vokálem roztékají v sonické lávě. Zatímco hudební stránka si nezadá s hrozivostí industrialu, fascinace temnotou upomíná spíš na metal. Texty a samply budují obraz vesmírné fantasy plné orků – snad podobné hře Warhammer 40 000, na kterou Krone odkazuje. Mimo to se ozývají pompézní hlášky z videoherních sérií The Elder Scrolls a Diablo, ale především z akčního RPG NieR: Automata, v němž bychom našli výše uvedenou militární organizaci YoRHA, bojující proti invazi mimozem­šťanů. Hudebník ale s přejatým názvem, zmíněným v tracku Bludshot Skronghold, zachází spíš jako s názvem vlastního světa.

Krone je součástí internetového kolektivu Flexxcult, který spolu se spřízněnými rivaly Jewelxxet posouvá v posledních dvou letech hranice trapu směrem k abstrakci, temnotě a extrému. Navazuje přitom na proud hiphopového undergroundu, který počátkem minulé dekády definoval zakladatel Raider Klanu SpaceGhostPurrp (viz A2 č. 19/2012). Ten ve své fascinaci memphiským rapem do hip hopu vnesl temnou atmosféru a lo­-fi zvuk, ale také „hieroglyfické“ znaky a typografické deformace, které kolektivy Flexxcult a Jewelxxet přebraly. Navíc SpaceGhostPurrp po rozpadu Raider Klanu založil nový, méně známý – a také temnější a experimentálnější – kolektiv Black Money Boyz Deathrow, v němž působí i členové Jewelxxetu. BMB Deathrow loni pozastavili (a letos obnovili) činnost, mezitím se ale centrum dění přesunulo do nově vzniklých skupin. V jejich tvorbě se žánrová pravidla nejen rozpouštějí, ale v nejsilnějších momentech doslova explodují. Zeroxxuit, jeden z nejvýraznějších členů Jewelxxetu, dokáže ve svých skladbách udržovat dojem neustálého rozpadu, který ovšem jakýmsi zázrakem funguje jako celek. Track Neva Try 2 Play Me sestává z rudimentárních (hlukových, nebo hlasových?) melodických motivů, které jsou přiškrcené do agresivních smyček, a z trapového beatu zdeformovaného v jakýsi mutantský drum’n’bass. Proti těmto staženým, řezavým zvukům znějí i noiserapové skupiny typu ­Clipping jako ukolébavka. Nejpřesnější by asi bylo mluvit o trapové plunderfonii: ­Zeroxxuit dělá experimentální hudbu, ale neklade si omezení, jak by měla nebo neměla znít, jaké postupy jsou vhodné a jaké vulgární. Distorze zpomalováním a zrychlováním, změny výšky a další deformace vedou nejen k destabilizaci žánru, ale i ke znejistění posluchače.

Vodopády plastových drahokamů

SpaceGhostPurrp a jeho phonk však nejsou jediným vlivem. Tvoří jen jeden pól a na opačném konci spektra stojí euforický, nadsazený hyperpop. O něco blíže středu škály se nachází styl surge, naivní autotunové popěvky s přebuzeným, rozostřeným zvukem, a s ním se překrývající psychedelické kreace undergroundových Reptilian Club Boyz. Nejpozitivnější tvorba Jewelxxetu a Flexxcultu se dá zařadit k surgi; od něj sahá až k infernálnímu zaříkávání. Pozoruhodným příkladem méně temného zvuku je Rodeoglo, asi nejznámější člen Flexxcultu. Na povrchu jeho hudby znějí autotunové vokály a trapové rytmy v nejrůznějších deviacích, to zásadní ale jako by se odehrávalo v echu pod nimi, kde plynou šumivé plochy jako vodopády plastových drahokamů: idea shoegazu v digitální době.

Zrnité plochy jako by hrály pozpátku. Ozve se krátké zaříkávání: „Imma steal your souls. I cannot wait.“ Nadpřirozené zlo doprovázejí niggas a bitches. Hudba se natahuje do démonického blábolu a zase smršťuje až k héliovému mňoukání. Za androgynní barvu apatického hlasu může snad autotune, snad věk. Lídr Jewelxxetu Axxturel se dá považovat za antitezi i extrémní podobu hyperpopu: vzývání démonů může být nesmírně zábavné. Chytlavé melodie ale nelze oddělit od dezorientujících efektů, na kterých si Axxturel zakládá. Zatímco mainstreamový rap klade důraz na hlas a – i v době autotunu – na jeho přirozenost a virtuozitu a mainstreamová elektronika zase oceňuje preciznost produkce, v dark trapu takové ohledy neexistují. Obě složky procházejí svévolnými manipulacemi, z nichž nejspecifičtější je bitcrushing, tedy záměrné snižování kvality digitálního zvuku, při němž mohou vznikat nečekané artefakty (někdy se dokonce mluví o „crushed trapu“ jako o specifickém subžánru).

Swag a temné rituály

Ještě o poznání extrémnější jsou distorze v projektu Sellasouls. Z trapu zůstává jen rytmická kostra, která pomalu zapadá do bahna dark ambientu, z rapu zbývá jen zefektovaný šepot. Výstižný je název DARKBASED­RITUALS (2020), EP s mystifikační datací 2. března 1998. Stereo­typní temné rituály ovšem mají trapový švih – nebo swag. Zapojení memetického „based“ zároveň vypovídá o širším trendu v dané mikroscéně. Její estetika je prosáklá komiksy, anime, horory, fantasy a sci­-fi, hudebníci si ale inspirace přetvářejí ke svému obrazu. Na obalech alb se setkávají japonské postavičky s démony, názvy skladeb jsou často nečitelné kvůli množství číselných kódů, piktogramů a ortografických deformací, a srozumitelné části jsou často kontrastní: LUCI4 a TOUGH GUY, SIGILKORE a XXWAG GOD. Nabízí se srovnání s black metalem, který je podobně posedlý černou magií a zlem. Zejména v minulé dekádě se objevovaly blackmetalové projekty, které s až úzkostlivou věrností přejímaly různé okultní texty. U Axxturela a ostatních je naopak okultismus skutečně „based“ – svůj bez ohledu na ostatní. Zatímco transgresí proslulý black metal sahá ke kánonu, dark trap čerpá ze současnosti. Nakolik je temná stylizace ironickou hrou? Kdo ví. Zdá se ale, že mezi Jewelxxetem a Flexxcultem vznikl beef, protože druhý z kolektivů nechtěl rituály vyvolávání démonů provádět doopravdy.

Informací o autorech je ovšem minimum. Zřejmě jde o mladé černé muže z nižších vrstev, kteří žijí převážně v USA. Axxturelovi by mělo být teprve osmnáct. Rodeoglo žije ve Virginii. Těžko také říct, zda se členové kolektivů znají osobně, nebo jejich kontakt probíhá výhradně online. Většinu hudebníků najdeme jen na SoundCloudu, kde je fakticky nemožné zjistit něco relevantního. Nahrávky zpravidla nevycházejí u labelů a nedají se ani koupit. Informace možná existují, ale zapadlé hluboko ve feedech Twitteru a Instagramu nebo na fanouškovských fórech na Redditu a RateYourMusic. Flexxcult mají dokonce kanál na YouTube, jsou na něm ale jen kraťoučká, spíš tiktoková videa v mizerné kvalitě.

Kritika ráda sleduje paralely mezi menšinami a fiktivními nadpřirozenými bytostmi, které pro majoritu představují „ty druhé“. Projektují si Krone a Axxturel do orků a démonů svou zkušenost (opovrhované či obávané) minority? I tady chybějí podklady. Než pátrat, jestli se do této estetiky promítá rasa, je nakonec zajímavější sledovat, jakým způsobem jsou jednotlivé vlivy asimilovány. Identity jsou tekuté: producenti i rappeři přizpůsobují svůj styl třeba deseti projektům, které samy mívají několik výrazně odlišných poloh. Vedle temných, agresivních a abstraktních nahrávek vznikají věci na hranici emo (t)rapu nebo hyperpopu, všechny jsou ale zpravidla lo­-fi, trvají do dvou minut a vykazují určité diletantství. Nové tracky se objevují prakticky denně. Skutečně reprezentativní představení této scény by muselo vzít v potaz nějakých třicet hudebníků a snad tisíce skladeb, nemluvě o dalších kolektivech. Ponořit se na pár dní do archivu této scény je ale nesmírně osvěžující. Zatímco i v alternativní hudbě často vládne úhledná předvídatelnost, tento bující chaos, který se neohlíží na minulost ani budoucnost, konečně působí jako událost – jako hudba přítomnosti.

Autor je hudební publicista.