Země těch druhých. Válka, válka, válka

Po dvou románech odehrávajících se v současné Francii se francouzsko­-marocká spisovatelka Leïla Slimani vrací do své rodné země. Příběh knihy Země těch druhých se rozpíná od konce druhé světové války do vyhlášení nezávislosti Maroka v roce 1956. Zachycuje dramatický střet kultur kolonizovaných a kolonizátorů a neustálé vypořádávání se s jinakostí.

Mathilda zaparkovala před poštou. Otevřela dveře, vystrčila nohy na chodník a protáhla si je. Ještě nikdy nezažila tak horké září. Vytáhla z kabelky pero a dopis pro sestru, který ráno nedopsala, a dokončila ho. V prvním odstavci ji ujišťovala, že nemá věřit všemu, co se píše v novinách. Že to, co se stalo v Petit­-Jeanu, je sice hrozné, ale zároveň je to složitější, než to na první pohled vypadá.

„Drahá Ireno, odjela jsi na dovolenou? Předpokládám, ale možná se mýlím, že jsi ve Vogézách, u toho jezera, kde jsme se koupaly, když jsme byly malé. Ještě pořád cítím na jazyku chuť borůvkového koláče, který nám přinesla ta vysoká paní s obličejem plným bradavic. Dodnes si na tu chuť pamatuju, a když jsem smutná, myslím na ni, abych se utěšila.“

Obula se a vyšla po schodech vedoucích na poštu. Vystála si frontu. „Mylhúzy, Francie,“ vysvětlila usměvavé ženě za přepážkou. Pak zamířila do centrální haly. Protínaly ji vysoké stěny, do nichž byly z obou …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky