Bláznivá jízda

Nové verše Martina Pocha z připravované knihy Poltergeist jsou opět prodchnuty absurdním i lehce ironickým humorem, výpady do nadreálna i svérázně pojatou reflexí vztahů a rodinného života: „Software na rozpoznávání hlasu vypráví neuvěřitelné anekdoty,/ třeba o tom, jak miliardáři založili lidovou milici z dětí.“

EUGENIKA

Rodině Š.

1.0

Dříve tribuny hipodromu, dnes hotel Spáč, zítra Smart – rezidence třetího věku. Jako se v důsledku osvícenství hřbitovy přesunuly za městské hradby a pod vlivem hygieny se rozšířil obřad žehem, tak i my rozprašujeme popel našich blízkých na terasách měsíčního moře.

 

V perspektivě dronu je život dětským hřištěm: balet, parkur, pólo, kursy potápění…

 

Matky, které ve jménu svých dětí nakonec zapomenou na sebe, se zatajeným dechem vysedávají na galeriích, na ochozech hipodromů, přilepené k displejům. Jako očité svědkyně toho, že asistovaná reprodukce přináší životu komparativní výhodu.

 

Otcové, kteří svůj profesní i osobní život zasvětili tomu, aby jejich děti nemusely živit své děti, ráno v sebezapření odcházejí na jatka, jen aby se pozdě večer vraceli bezdětní. Jejich oběť, která si nezadá s drezurou lipicána, nabývá obrysu kentaura.

 

Zleva: já, moje matka, soused, toho neznám a náš pes …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky