Hudba nesmí zrazovat realitu

Skupina Shortparis a její vzkaz pro Západ i Východ

Západní novináři v ruské hudbě příliš akcentují politické motivy, myslí si členové kapely Shortparis. Čím větší pozornosti se petrohradské formaci s kořeny v sibiřském Novokuzněcku dostává i na západ od ruských hranic, tím je zřetelnější, jak silný dokáže být hlas hudební identity, která čerpá hlavně z vlastní kultury.

Nikolaj Komjagin, zpěvák a ideový vůdce petro­­hradské skupiny Shortparis, při rozhovorech s novináři během turné formuluje své odpovědi nejprve košatě a filosoficky, ale nakonec je odsekává, jako by jeho slova doprovázel bubeník. A podobným způsobem vede na pódiu svoji kapelu. Jeho vysoký, exaltovaný, často až šansonový hlas na pozadí bicích a elektronických samplů přechází do agresivních skřeků a prolíná se s nečekanými hudebními nápady. Tvorba Shortparis, která by se dala charakterizovat jako avantgardní nebo experimentální pop, je díky Komjaginovu pedantskému přístupu propracovaná do nejmenších hudebních i vizuálních detailů. „Shortparis často (násilně) popírají pojetí pódia jako fixního prostoru určeného ke koncertní prezentaci a ani se příliš nesnaží o to, aby si publikum jejich koncerty užívalo,“ napsal o nich novinář Richard Foster ze serveru Quietus a vystihl tím, proč je jejich autentický odpor k představám o hudební zábavě tak působivý.

 

Oddanost …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky