Dostat děti ke knížce stojí úsilí

Rozhovor s nakladatelkou Ivanou Pecháčkovou

Nakladatelství Meander oslavilo v prosinci pětadvacáté výročí svého založení a připravilo výstavu v pražském DOXu. S jeho zakladatelkou jsme se bavili o tom, jak se změnily knihy pro děti, co se už dnes nečte nebo jak malé nakladatelství s knihkupectvím bojuje na knižním trhu zasaženém protipandemickými opatřeními.

Jak se za posledních pětadvacet let změnila literatura pro děti? A jaký je o ni zájem?

Když jsem začínala vydávat knihy pro děti, stále bylo na vyhladovělém trhu po revoluci k mání dost disneyovek, které vycházely k oblíbeným filmům, jako 101 dalmatinů, Lví král nebo Pocahontas. A také překladů různých bestsellerů, které za předchozího režimu nemohly vycházet. Stejně tak se úspěšně vydávaly různé prvorepublikové tituly, jako Gabra a Málinka, Kája Mařík, foglarovky. Kvalitní současná původní tvorba pro děti téměř neexistovala. Ta se začala nesměle objevovat v knihkupectvích až koncem milénia. Pár let po Meandru vznikla další malá nakladatelství, která se snažila o totéž co já, tedy o co nejkvalitnější dětskou knihu. Ale tiskárny se to tehdy ještě učily: nedařilo se jim kupříkladu strojově svázat knihu se dvěma druhy papíru a různě širokými stránkami, a tak jsem třeba Rybabu od Petra Nikla musela nechat svázat ručně. Protože zájem o kvalitně provedené knihy stoupal, postupně …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky