Mrtví nemají čas ani prostor

Mexická pustina v románu Juana Rulfa

Próza Pedro Páramo mexického spisovatele Juana Rulfa v šedesátých letech podnítila boom hispanoamerické literatury a Jorge Luis Borges ji označil za jeden z nejlepších románů. V tuzemském prostředí však byla dlouho přehlížena. Revidované vydání českého překladu by mohlo tento stav změnit.

 

Děj věhlasného Rulfova románu Pedro Páramo (1955, první české vydání 1983) je prostý: Juan Preciado se na přání své umírající matky vydává do vesnice Comala za svým otcem Pedrem Páramem, aby s ním vyrovnal účty. Nenachází však rajské místo z matčiných vzpomínek, ale liduprázdnou pouštní vesnici. Slunce se nelítostně opírá do popraskané země, vzduch se ani nepohne. Juan Preciado kráčí ztichlými ulicemi, je slyšet pouze ozvěna jeho kroků. I přes zdánlivý klid však cítí, že vesnice žije: „pokud slyším jen ticho, je to tím, že jsem si na ticho ještě ­nepřivykl; snad proto, že přicházím s hlavou plnou hluků a hlasů. Ano, hlasů. A tady, kde bylo vzduchu poskrovnu, je bylo slyšet lépe. Zůstávaly v člověku a tížily.“ Potkává postavy, jež slyší za okny ržání koně nebo smích z jakési vzdálené slavnosti, i když je vesnice ponořená v tichu; další zase naslouchají poryvům větru, jak se opírá do stromů, jež ale ve vsi dávno nejsou. Postupně si Juan Preciado začne uvědomovat, …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky