Švejk je pro mě kladný typ

S Monikou Zgustovou o exilu a překládání českých autorů

„Nejtěžší ze všeho bylo přeložit humor,“ odpovídá Monika Zgustová na otázku, s jakými překážkami se potýkala při překladu Osudů dobrého vojáka Švejka do španělštiny a katalánštiny. Mluvili jsme ale také o Hrabalovi a současné literatuře, o katalánské autonomii nebo o tom, jak do její vlastní tvorby vstupuje téma emigrace.

Osudy dobrého vojáka Švejka jste přeložila do španělštiny i katalánštiny. Vyvolal Haškův text v obou verzích srovnatelný ohlas?

Myslím, že ano. Ve španělštině se pochopitelně kniha prodávala líp, asi padesát tisíc výtisků, španělsky mluvících lidí je ale daleko víc – musíme brát v potaz i velkou část Latinské Ameriky. Překlad do obou jazyků byl vyznamenán důležitými překladatelskými cenami, což mě moc potěšilo, protože tím byla oceněna i důležitá kniha.

 

Nedá se tedy říct, že by Katalánci jako příslušníci „malého“ národa měli ke Švejkovi blíž?

Určitou historickou paralelu tam snad někteří vidí, ale pro dnešní čtenáře je děj časově vzdálený a spíš se soustředí na jiné věci, třeba na protiválečnou náladu a zesměšňování justice a církve – institucí, se kterými je spousta Španělů na štíru. Švejk je rodný bratr postav španělského pikareskního románu, to ve Španělsku každý vidí na první pohled, a čtenářům se tedy zdá, že román mluví přímo k …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky