Co nás po sto letech od vydání prvního dílu Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války na tomto románu fascinuje? Proč je vnímání jeho hrdiny coby ztělesnění české národní povahy hloupost? A co z Haškova díla má smysl číst? Na to jsme se zeptali osobností literárního, kulturního i akademického života.
1. Letos si připomínáme sto let od vydání prvního dílu Švejka. V čem je podle vás tato kniha a její titulní postava živá? Co může dát Švejk čtenáři v roce 2021?
2. Co z Haškova díla kromě Švejka přežilo do dneška a proč?
3. Švejk podnítil množství mnohdy protikladných interpretací. Která z nich vám vadí nejvíce?
Petr A. Bílek
literární vědec
1. Ta kniha asi živá je, ale postava Švejka živá není a nikdy ani nebyla. Švejk je textové stvoření, kreatura vytvořená v laboratoři, kterou je celý ten Haškův románový svět. Švejk je z rodu golemů, zombie či upírů, je to ne-živý, textem stvořený koncept, který mimo text přestane dávat smysl. To jen ty pozdější interpretace či adaptace se Švejka snažily polidštit, vypustit ho z laboratoře do našeho světa. Což se ale naštěstí nikdy nepodaří, protože tím polidštěním a oživením vznikne jiný, hodně zmutovaný Švejk.
2. Některé povídky, některé věty či odstavce v Dějinách strany mírného pokroku v mezích zákona. Ale …
