eskalátor

Na začátku dubna zveřejnila zastřešující organizace amerických rozvědek US ­Intelligence Community svůj report o směřování světa The Global Trends 2040. Američtí špioni přinášejí analýzu globální společnosti, která se musí v krátké době vypořádat s klimatickými změnami, technologickými novinkami, sociální nejistotou či zdravotnickými krizemi. „Nerovnosti tady s námi zůstanou,“ tvrdí zpráva a jiný názor od špionů hlavní kapitalistické mocnosti ani nelze čekat. Nejoptimističtější scénář „renesance demokracií“ předpokládá obnovení vedoucí role USA ve světě. Daleko pravděpodobnější ale je, že se o tuto pozici budou přetahovat USA, Čína a další velmoci. Střední třídy se sice rozrostou, na Západě ale bude čím dál více lidí bojovat o udržení svého sociálního statusu. Postkoloniální výsady této části společnosti budou sice mizet, jenže to nepovede k emancipaci takzvaného třetího světa, ale jen ke globální soutěži všech se všemi. Jinak ale zpráva nepřináší žádný zásadní poznatek, který by průměrně vzdělaného čtenáře deníků překvapil. Možná by místo rozvědek měly státy štědřeji financovat spíše sociál­ní vědy…

O. Sojka

Američané hrozí bojkotem. Stejně jako před více než třinácti roky jsou opět problémem olympijské hry v Číně – zemi, která ve velkém porušuje lidská práva. Někteří čelní představitelé USA se nechali slyšet, že by jejich výprava měla z morálních důvodů příští rok zimní olympiádu v Pekingu vynechat. Zatímco při letních hrách v roce 2008 vadila okupace Tibetu, nyní se k důvodům přidal útlak ujgurské menšiny. Že reálně žádný bojkot nehrozí a jde jen o laciné sbírání politických bodíků prázdnými proklamacemi, vzápětí odhalil americký olympijský výbor, který odmítnutí účasti rázně dementoval. Sportovní média podobné zprávy radostně přežvykují, svoji pozornost by ale spíš měla obrátit právě na americkou půdu. V Echo Parku v Los Angeles dochází ke stále vyhrocenějším střetům mezi místní policií a aktivisty, kteří brání pokusům o vyhnání tamějších bezdomovců. Podle aktivistů jde o sílící snahu „vyčistit“ město kvůli olympiádě, kterou bude kalifornská metropole hostit v roce 2028. Kdo ví, jestli se nakonec ještě nedočkáme vyhrožování sportovním bojkotem ze strany čínských soudruhů.

V. Ondráček

Zatímco v internetovém deníku Alarm již zazněl názor, že generální stávka je v zájmu veřejného zdraví, v kdysi údajně levicovém listu Právo sociolog a bývalý europoslanec za sociální demokracii Jan Keller seznamuje čtenáře s představami o lidu odcizených neomarxistech. Tomuto mustru a zájmům vydavatele zřejmě nekonvenuje myšlenka, že odbory měly jedinečnou šanci stát se hlavním zástupcem zájmů veřejnosti v situaci, kterou premiér Andrej Babiš není s to zvládnout kvůli svým privátním zájmům. A tak se kola průmyslu točí dál, odboráři je pomáhají promazávat a lidé stále umírají. Odboráři přitom nepropásli jen možnost ohrozit Andreje Babiše – v případě úspěchu mohli podemlít moc celé oligarchie.

T. Schejbal

Za dobrý výhled dnes zaplatíte desítky milionů dolarů, čtu si ve výpravné publikaci o nejdražších apartmánech světa. Luxusní věžáky pro nejbohatší obyvatele planety rostou na Manhattanu jako houby po dešti. Jejich VIP majitelé mají celou megalopoli jako na dlani, užívají si občanské vybavenosti nejvyšší kvality a v exteriérech i interiérech je obklopují díla nejvyhledávanějších umělců současnosti. Dole v ulicích zatím zuří bytová krize, nájmy se zvyšují, vystěhovávaných přibývá… Střih. Jdeme na rodinnou návštěvu. Cestou od zastávky k věžáku míjíme vedle řady obchodů také několik soch předních autorů 20. století. Vyjíždíme do nejvyššího patra a kocháme se dechberoucím výhledem na dominanty města. Nejsme ovšem v New Yorku, ale v obyčejném pražském paneláku na Novodvorské. Co je dnes považováno za znak bohatství a moci, bylo kdysi dostupné širokým vrstvám. Ty dnes obtížně dosahují na důstojné bydlení v New Yorku stejně jako v Praze. Kdepak asi udělali zastánci volného trhu s bydlením chybu?

A. Medková

Jedna z věcí, která se lidem kolem squatu Klinika opravdu povedla, bylo vyvolání veřejného ohlasu nad slovy jednoho z aktivistů o potřebě „demokratizovat soukromé vlastnictví“ namísto jeho fetišizace. Vystrašilo to leckoho, od Václava Klause až po „odborníky na politický extremismus“. Dodnes se to spojení objevuje v bizarních souvislostech, třeba v útocích na Piráty, kteří s tímto výrokem – bohužel – nemají moc společného. Je tak vlastně docela nečekané, že se nakonec Klinika zasloužila i o ochranu vlastnických práv. Když soukromý exekutor okradl jednu účastnici kolektivu o 360 tisíc korun v podobě svérázně stanovené „odměny“ za vystěhování, aktivisté se proti této svévoli soudně bránili a nakonec svou při dotáhli až k Ústavnímu soudu. Ten částku vydělil šestatřiceti, čímž odměnu exekutora snížil na deset tisíc, a prohlásil, že argumentace, „kterou použil soudní exekutor a následně převzal i exekuční soud, je z ústavněprávního hlediska v příkrém rozporu nejen s judikaturou Ústavního soudu, relevantní komentářovou literaturou a standardními metodami interpretace práva, ale také s obecným principem elementární spravedlnosti“. Zbývá jen dodat, že podobných zneužití moci je exekutorská praxe plná, jen málokdy se ale dostanou až k Ústavnímu soudu. Že tato situace české ochránce soukromého vlastnictví nepobuřuje a místo toho vyskakují jak čertík z krabičky nad výrokem o „demokratizaci vlastnictví“, o nich mnohé vypovídá.

O. Slačálek