par avion

Z ruských médií vybral Ondřej Soukup

Ruský opozičník Alexej Navalnyj, který si odpykává více než dvouletý trest v nápravné kolonii IK­-2 sto dvacet kilometrů východně od Moskvy, zahájil hladovku. Chce dosáhnout toho, aby ho prohlédl lékař, protože kvůli bolestem začal ztrácet cit v nohou. Místní doktor mu předepsal dvě tabletky brufenu denně. Jak ale zjistili novináři ruské redakce BBC, nejde o nějakou adresnou pomstu prostořekému politikovi, nýbrž o systémový problém. Titulek jejich materiálu z 29. března je výmluvný: „‚Když zdechneš, tak nikomu chybět nebudeš.‘ Proč v Rusku nefunguje zdravotnictví v místech odnětí svobody“. Na problémy s léčením si odsouzení i jejich příbuzní stěžují dlouhá léta. V roce 2014 dokonce úřady slíbily reformu, která by především vězeňské lékaře a nemocnice vyvedla z podřízenosti vězeňské správě, jenže nakonec byla odložena na neurčito. „Je úplně jedno, zda jsi Navalnyj, nebo ne, ale musíš pochopit jedno: nikdo tě léčit nebude. Přežiješ, jsi šikula. Jestli zdechneš, tak nikomu chybět nebudeš,“ řekl BBC bývalý vězeň, který za mřížemi strávil patnáct let a vyseděl si druhou kategorii invalidity. Důvodů je mnoho. Mnohé nápravné kolonie jsou daleko od větších měst a na vyšetření ke specialistovi by vězně museli vézt několik stovek kilometrů. To by znamenalo vyhradit dozorce pro konvoj, takže pro vedení věznic je jednodušší nikoho neléčit. „Nejdůležitějším člověkem je náčelník věznice. Všichni jsou mu podřízení, včetně vězeňského lékaře. Tečka. Pokud bude náčelník chtít, tak vám udělá ze života peklo. Jakýkoli ústupek vězni ze zdravotních důvodů vyvolává naprosté nepochopení a někdy i vztek vedení věznice. To je, jako kdyby člověk nestál v pozoru, když hraje hymna. Nepředstavitelné!“ říká Alexej, který několik let pracoval jako lékař v jedné z moskevských vazebních věznic. Omezení přístupu ke zdravotní pomoci je právě ve vazebních věznicích způsobem nátlaku na vyšetřovaného. Nejznámějším případem byla v roce 2008 smrt právníka Sergeje Magnitského, který zemřel v krutých bolestech, protože mu vyšetřovatel odmítal předávat léky. Nakonec kvůli tomu byla odsouzena lékařka Larisa Litvinovová, okamžitě byla ale osvobozena s tím, že čin už byl promlčený.

 

V únoru roku 2019 prezident Vladimir Putin v projevu k Federálnímu shromáždění prohlásil, že téměř 200 tisíc ruských dětí chodí do škol, kde „není normální topení, vodovod a kanalizace“, a vyzval k vyřešení tohoto problému do dvou let. Jak to vypadá, zjišťovali novináři serveru Važnyje istorii. Že se to úplně nepovedlo, je zřejmé už z titulku článku z 15. března: „Střecha nadále protékala, děti mrzly a plíseň rostla. Proč ve 21. století v tisících školách mají žáci počítače, ale nemají splachovací záchod“. Statistika skutečně není ideální. V 6 500 školách není podle údajů ministerstva školství tekoucí voda a 7 500 škol nemá splachovací záchod. Podle očekávání je naprostá většina těchto škol na venkově a v polovině případů jde o malotřídky. Tak například vybavení školy ve vesnici Ljaskelja v karelské oblasti není na úrovni městských škol. Ve třídách visí interaktivní senzorické tabule, jsou tu počítače, velmi pěkně vybavená je i tělocvična, ale místo toalet zeje díra v podlaze a kanalizaci nahrazuje septik. Důvodem jsou rozdílné zdroje financování. „Vybavení škol přichází z federálního rozpočtu. A údržba budovy je starost zřizovatele a všichni víme, jak to vypadá s místními rozpočty,“ vysvětluje ředitelka místní školy Olga Kuzmenková. Školní budova byla postavena v roce 1975 a septik byl zpočátku nouzovým řešením. Předpokládalo se, že místní papírna postupně dobuduje kanalizaci pro celou vesnici. Jenže Sovětský svaz se rozpadl, papírna zkrachovala a septik se používá už 45 let. Zápach je cítit po celé budově. Na jaře 2020 natočili žáci video pro svůj kanál na YouTube. Ukázali, jak skvělou mají tělocvičnu, interaktivní tabule a pak díru v podlaze s příslušným komentářem. „Když na to upozornily samy děti, mělo to velký efekt, začalo se to řešit i na federální úrovni. Chtěli bychom, aby se náš problém řešil spolu s kanalizací celé vesnice. Žijeme v perle severní Ladogy, ale topíme se v nečistotách,“ říká ředitelka.

 

Problémy obyvatelům ruského Severu nedělají jen suché záchody, ale v murmanské oblasti také kamčatští krabi. Tito tvorové se na druhou stranu Ruska dostali v šedesátých letech, kdy je vědci převezli z Kamčatky s tím, že tak podpoří místní ekonomiku a do rozpočtu to přinese nemalé částky za vývoz krabího masa do zahraničí. Dnes ale úřady – na rozdíl od sousedního Norska – lov krabů zakazují a místním pytlákům pohraničníci vyhlásili skutečnou válku. Na pobřeží Barentsova moře se vydal novinář serveru Meduza Andrej Percev, jenž publikoval 9. března reportáž s názvem „Ty nejsi pohraničník, ty jsi krabovičník“. Někteří místní obviňují kamčatského kraba, který v Barentsově moři nemá přirozené nepřátele, z likvidace populace rybek, jež slouží jako potrava pro tresky. „Krabi likvidují potravinovou základnu tresky, protože požírají prakticky všechno. Škeble, červy, cokoli, co najdou na dně. Třeba dno Kolského zálivu vypadá jako poušť. Krabi jedí i mořské řasy, i když by je v zásadě neměli umět strávit,“ říká mořský biolog Pavel Makarevič. Přírodní katastrofa prý ale nehrozí, protože krabi například nemohou žít ve větších hloubkách než dvě stě metrů. „Struktura mořských společenství se trochu změnila, ale žádný druh se neocitl na seznamu ohrožených kvůli krabovi,“ říká Makarevič. Místním obyvatelům ale nejvíce vadí, že jim úřady zakázaly amatérský lov. Ten totiž některým lidem z pobřežních vesnic výrazně zvyšoval životní úroveň. Nejvíce je rozčiluje, že v sousedním Norsku je lov povolen a podporován. Norové kamčatského kraba považují za vetřelce a dokonce platí za ulovené samice patnáct eur. „Dříve nad lovem krabů pohraničníci přivírali oči. Jenže asi před třemi roky se to změnilo, začali používat drony a vrtulníky. Dřív stačilo, když jsi měl člun rychlejší než oni, ale to už neplatí. Pokuty jsou vysoké a oni tím velení ukazují, že se neflákají,“ říká jeden z místních podnikatelů, který kvůli represím lovu krabů zanechal. Sami pohraničníci se chlubí, že v loňském roce zkonfiskovali dvacet tun nelegálně vylovených krabů a před soudem skončilo dvaadvacet lidí.