Španělská vláda schválila první prostředky na exhumaci ostatků některých pohřbených republikánských bojovníků v Údolí padlých. Ačkoli z areálu byly již odstěhovány ostatky diktátora Franciska Franka, pohřebiště je stále především památníkem fašistického režimu.
V březnu kabinet Pedra Sáncheze odhlasoval dotaci ve výši 665 tisíc eur na exhumaci ostatků šesti desítek osob z řad protifrankistických bojovníků v Údolí padlých. Podle některých odhadů zhruba polovina z 33 tisíc zde pohřbených lidí byli odpůrci frankistického režimu, který nechal monumentální pohřebiště nedaleko Madridu postavit. Mnoho tělesných pozůstatků bylo odebráno z masových hrobů z dob španělské občanské války a další odpůrci fašistické diktatury zahynuli při samotné výstavbě areálu, která probíhala bez jakéhokoli ohledu na bezpečnost pracovníků.
Špatný vtip
Vláda k rozhodnutí dospěla po mnohaletém tlaku ze strany rodin někdejších bojovníků a disidentů. První snahy spadají do roku 2008, kdy se španělská justice žádostí o exhumaci ostatků z Údolí padlých začala zabývat. Zlom přišel ale až v roce 2016, kdy prvoinstanční soud nařídil vyzvednutí tělesných schránek bratrů Manuela a Antonia Lapeñových, kteří byli během občanské války zabiti falangisty. Ostatky sourozenců, kteří se hlásili k anarchistickým odborům CNT, byly do Údolí padlých převezeny na konci padesátých let a byly pohřbeny v kryptě nedaleko hrobu Josého Antonia Prima de Rivery, zakladatele španělské Falangy a jedné z nejoslavovanějších osobností frankistického režimu. Navzdory rozsudkům příbuzní bratrů Lapeñových čekají dlouhé roky na vyzvednutí těl. Možnost přesunu ostatků republikánů se dlouho střetávala s neochotou Nadace svatého kříže Údolí padlých, kterou založil diktátor Franco v roce 1957 a která areál spravuje, ale také části archeologů. Ti dlouho tvrdili, že pozůstatky jednotlivých osob nelze v kryptách identifikovat, neboť spodní voda promíchala zbytky těl do nerozeznatelné hmoty.
Rozhodnutí vlády však pozůstalé neuspokojilo. „Pro nás je to špatný vtip,“ uvedla Silvia Navarro, předsedkyně sdružení pozůstalých po republikánech pohřbených v Údolí padlých. Domnívá se totiž, že vynaložené prostředky jsou pro celkový průzkum a vyzvednutí těl nedostatečné. Daleko více ale potomkům padlých vadí, že peníze připadnou zmíněné nadaci, která se dlouhodobě snaží zachovat veskrze oslavný rozměr Údolí padlých. Příbuzní obětí se domnívali, že exhumaci dostane na starost některý z vládních orgánů či památkáři, a nikoli správce komplexu, který má k exhumaci přinejmenším rezervovaný přístup. Podle kabinetu ale nelze nadaci jednoduše obejít. Není tak jisté, kdy k vyzvednutí těl dojde.
Co s Údolím padlých?
Exhumace ostatků republikánů by však měla být jen první etapou „symbolické přestavby“ Údolí padlých. Areál byl ve čtyřicátých a padesátých letech postaven frankistickým režimem jako oslava úspěšného „národního křížového tažení“ proti republikánským a levicovým silám. Kromě tisíců řadových frankistických (a republikánských) padlých tu byly pohřbeny některé z hlavních postav španělského fašistického režimu – vedle zmíněného Rivery i sám Francisco Franco. Jeho ostatky nechal kabinet socialistického premiéra Pedra Sáncheze přesunout v roce 2019.
Bohužel se ukázalo, že ani přemístění diktátorova hrobu nestačilo výrazně oslabit apologetický ráz Údolí padlých. Přispívá k tomu fakt, že jde stále o pohřebiště významných španělských fašistů. Velkým problémem jsou i správci z řad benediktinských mnichů, kteří zde například dovolují pořádání akcí ve stylu děkovné mše za dobytí Madridu frankistickými vojsky.
Stávající španělská vláda se snažila podpořit vymazání Frankova jména ze španělského veřejného prostoru. Poslední diktátorova socha na území Španělska byla odstraněna teprve před pár měsíci – bylo to ve městě Melilla, v jedné ze dvou španělských enkláv v Maroku. V tamním zastupitelstvu proti odstranění hlasovala ultrapravicová strana Vox, zatímco Lidová strana, která je pod čím dál silnějším vlivem Voxu, se hlasování zdržela.
Údolí padlých je ale přece jen poněkud jiná úroveň než sochy a názvy ulic. Původ i rozměry areálu výrazně ztěžují jakékoli zásahy, jež by mohly neutralizovat oslavný charakter místa. Španělsko přitom není jediným státem, který se musí vyrovnat s nepohodlným architektonickým dědictvím fašistického režimu. Univerzální recept, jak se k němu postavit, nalezen dosud nebyl. Údolí padlých by v tomto ohledu mohlo být zajímavým experimentem. Je ale otázka, zda opravdu lze přepsat původní účel komplexu. Pravděpodobnější se zdá, že španělská vláda nad nepohodlnou stavbou znovu přivře oči.
Autor je spolupracovník redakce.