Učíme se plánovat výuku pozpátku

S Vítem Beranem o dobrých učitelích a neprošlapaných cestách

Základní škola Kunratice bývá uváděna jako příklad moderní vzdělávací instituce. Využívá inovativní postupy výuky a bere ohled na individuální potřeby svých žáků. S jejím ředitelem jsme se bavili o tom, jak takovou školu vést a v čem spočívají problémy současného českého školství.

Co považujete za největší problém českého základního školství?

V současné době se výrazně rozevírají nůžky kvality škol. Vedle těch, které myslí na svůj rozvoj a na podporu svých učitelů, jsou školy, které zůstávají v minulém století a vyučují pouze frontálně [učitel stojí u tabule, žáci sedí v lavicích za sebou – pozn. red.]. Vedle škol, které jsou v lokalitách, kde je sociokulturní zázemí rodin podnětné a rodiče mají minimálně středoškolské vzdělání, jsou místa, kde jsou děti z nízkopříjmových rodin, které často mění bydliště, a tedy i školy, a podnětnost rodinného prostředí je nízká. Existují školy, které jsou díky schopnému vedení nebo zapojení do rozvojových projektů dobře vybaveny, ale také ty, které se až nyní, po finanční injekci ministerstva školství, vybavením postupně dostávají do třetího tisíciletí.

České školství je také selektivní. Víceletá gymnázia jsou i v místech, kde je málo …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky