Původem tibetská básnířka Cchering Özer, která svá díla píše v čínštině, sepsala loni v předjaří pod dojmem šířící se pandemie poemu Epidemická trojverší. Čerpá v ní z tibetského buddhismu a místních tradic a kriticky reflektuje útlak tibetského lidu. Virus tu slouží jako alegorie, ale cyklus je i jakousi osobní modlitbou za zemřelé.
První část
1.
Není místa, kam by nevstoupil nepřítel
Není epidemie, která by nebyla děsivá
Ne, ještě existuje horší mor než tento
2.
Dobří i zlí umírají všichni stejně
Všudypřítomné výkřiky úzkosti
Polykáme sůl z našich přetékajících slzí
3.
Jako stébla luční trávy, ne, jako pažitka
oříznutá srpovitou čepelí jednoho moru a dalšího
s bezkonkurenční rychlostí, beze zvuku, bez odpočinku
4.
Někteří zachraňují další životy
Někteří se modlí ke svým bohům
Někteří lidé soustavně působí zlo, stále větší zlo
5.
Východ, západ, jih, sever – epidemie, bouřlivá a nepředvídatelná
Moje srdce kypí starostmi, jen sněžně bílé narcisky
z náruče krasavice bujně kvetou dál
6.
Je novoroční podvečer, nasazujeme roušky a objíždíme hlavní město
míjíme bránu Sin-chua lemovanou rudými zdmi
Nemůžu dýchat
7.
Nikdy dřív jsem nepřednášela mantru Diamantové zbroje
Před nynějškem. Už je to devět dní, co ji odříkávám 108krát denně
Odříkávám ji čím dál plynuleji a nacházím v ní stále větší oporu
8.
Modlím se k ochrannému Dharmapálovi rozkročenému
na černém kanci
a připadá mi, že devět hlav prasete vypadá jak devítihlavý pták
Plameny mu srší z očí, chřtány zejí dokořán
9.
Bódhisattvové mají na mysli příčiny, obyčejné bytosti mají
na mysli následky
Ale tahle veliká „farma zvířat“ se nebojí ničeho
Na tento lunární Nový rok není zapotřebí pořádat ohňostroje
10.
Náhle to vidíš: „Vzdouvá se a vře… divé bestie s železnými těly…
zástupy mužů a žen… uchvacovány a pohlceny oněmi bestiemi…
proměňuje své podoby, takže se na něj nevydržíš dívat dlouho.“
Druhá část
1.
Pro teď se zdá nenávist k Tibeťanům i Ujgurům
zapomenuta, v tom si epidemie nevybírá
Zato původ z Wu-chanu je náhle jako cejch
2.
Nakažený uprchlík
nasedl do vlaku ve Wu-chanu a vydal se přímo do Lhasy
a tak se celý svět doslechl o jistém panu Čangovi
3.
Ze všech stran obležený Tibet
je absurdní popisovat jako čistou zemi
když ve skutečnosti je celá země rudá
4.
Úřední deklarace o nulovém přírůstku působí podezřele
Politická říše Šangri-la neexistuje
ale stokrát opakovaná lež se stává pravdou
5.
Kláštery jsou zavřené, paláce jsou zavřené
taverny jsou zavřené, restaurace jsou zavřené…
Dokonce líbezné čajovny, kam jsme chodili každý den, jsou zavřené
6.
Slyšela jsem, že byla všechna campa uloupena
Dokonce i v soběstačné Lhase loupí campu zas a zase
Může být ještě žalostnější metafora než tahle?
7.
Najednou se prostor před chrámem Džókhang vyprázdnil
Kdy v minulosti zde bylo tak nenadálé ticho?
„… tehdy lidé nebudou šťastni a mravy povadnou.“
8.
Nechci se na nikoho zlobit, ale jak se mohlo Dawu
odlehlé město na náhorní planině, postrádající
lékařskou péči a léčiva
stát střediskem pandemie? Tohle nelze vysvětlit pouhou karmou
9.
Náhle zavíří sněhové vločky, otevře se okno – přinutilo mě
zahlédnout v dáli náměsíčnou dívku
kterou vede otec zasněženými ulicemi Dawu
10.
Tento rok Losar nastává později než v jiných letech, zdá se
Přežijeme-li pandemii, hrstmi campy
vyženeme virus ze světa lidí
Třetí část
1.
Dveře se zavřely na deset dní, ve vzácný den, když je hezky,
zamíříme do přírody
Všude prázdno, křižovatky obsazené muži a ženami
s rudými páskami na rukávech: „Vraťte se, odkud jste přišli!“
2.
Sněhobílé narcisky, co rostou výš a v šíř, tak voňavé a svěží
už se stávají výsměchem současnosti
Najednou zvadnou jakby přemožené strachem
3.
Kočky, které lidé pouštějí z výšek
Psi, které lidé pohřbívají zaživa
Netopýři, opice, luskouni podávaní na hodovní tabuli
4.
Čínští učenci hledají záznamy o taoistických
Pěti morových démonech
Můj národ, co se řídí tibetským kalendářem
hledá proroctví o moru v roce Železné krysy
5.
Nezastaví se dokonce ani v této době
Natahují své černé ruce k mým starým přátelům a novým
známým
„Způsob, jakým o epidemii hovoříte, je nevhodný.“
6.
Zabraňovat řeči je důležitější než zabraňovat moru
Víc než jasně mi vymezili tabu, o nichž se nemluví:
Dalajláma, Hongkong, pandemie a země obřích mimin
7.
Co je to za bludný kruh?
Nakaženi virem, bojují mezi sebou, aby jej zastavili
a přitom nakazí další, zhouba se šíří do všech stran
8.
Jsme všichni pod kontrolou, pod jednou střechou
Ztratili jsme naše hlasy a naše slzy
naše životy uvízly v chaosu
9.
Je to, jako když odpadne strup
a odhalí se jizva, která se nikdy nezacelí, to je
podstata každého nevyléčitelného moru
10.
Lidé, ne, všechny živé bytosti – jak dlouho už jste, každý po svém
trpěli? Jak dlouho ještě budete trpět za téhle takzvané epidemie?
Kolik času ještě zbývá?
Čtvrtá část
1.
Předešlé mory přešly oceány
Byly koloniální hrozbou pro domorodé národy
Mayové, kteří byli téměř vyhlazeni, nazývali neštovice
Velkým Ohněm
2.
Bez imunity a bez dozoru
Šíří se světem rychlostí požáru na prérii
neomezená válka, vražedná a cválající
3.
„Podívej, tam je víc a víc dravců!
Blahopřejeme, žrouti, k dobré chuti.“
Blahopřejeme za to, co jste si vybrali z nabídky
4.
Když říkám, že mor je metafora pro něco většího
možná už to něco opanovalo životy všech
a bude je to vůbec kdy ochotné zase pustit?
5.
Prosím, nevymýšlejte iluzi ze lží
skrývání předchozích katastrof i této současné
skrývání bezpočtu vražd nevinných lidí
6.
Otrávený šíp byl vystřelen na tělo nesoucí karmu
cíl v divočině, skučící vítr
šíp zasáhne terč, nikdo se nemůže skrýt
7.
Žíznivé mušky
tonou v šálku vína, obětině dharmapálům
a snahou svou k reinkarnaci usilovně plovou
8.
Prapor vlaje ze zdi kláštera Šelkar Čhöde
vymalovaný, jak by jej vítr zvlnil
Zavál čerstvý vítr od sněhem halené Džomolangmy?
9.
„Vřed na lidské tváři, hrozná nesnáz od starověku,
smytý jednou lžičkou čisté pramenité vody. Lituj sebe jak ostatní.“
Upřímně miluji staré čínské slovo „pokání“
10.
Když jsem četla to haiku, pustila jsem se do pláče:
„Na perutích větru se nesou slova modlitby: Slitovný Bódhisattvo,
prosím, vysvoboď duše, ztracené, tísnící se v bardu…“
Z čínského originálu Š’-i san-chang-š’, napsaného mezi únorem a březnem 2020 v Pekingu, přeložili Kamila Hladíková a Vít Kremlička.
Cchering Özer (nar. 1966) je tibetská básnířka, spisovatelka a esejistka. Narodila se ve Lhase, ale její smíšený tibetsko-čínský původ i proces vzdělání měly za následek její téměř úplné odcizení od tibetské kultury a prostředí. Básnířka žije v celoživotním exilu. Na rozdíl od mnoha jejích krajanů však místem jejího nuceného exilu není indická Dharamsala, ale čínské hlavní město Peking, kde žije v policií přísně střeženém bytě v jednom z desetitisíců věžáků, jež vyrostly daleko od centra.
Özer trvalo mnoho let, než dokázala přijmout svou komplikovanou identitu a našla duchovní útočiště v psaní – v básních, esejích, blozích a dokumentárních záznamech. Přestože jejím mateřským jazykem je tibetština (v dětství mluvila východotibetským nářečím z oblasti Khamu, kde vyrůstala), ve škole se naučila číst a psát jen čínsky. Po škole získala práci ve státní kulturní instituci a v devadesátých letech dostala příležitost publikovat vlastní literární tvorbu oficiální cestou. Její první sbírka básní Si-cang caj šang (Tibet tam nahoře, 1999) vyšla v oficiálním Lidovém nakladatelství provincie Čching-chaj. Druhá kniha, sbírka esejů Zápisky z Tibetu (2003, česky 2015), už však vyšla mimo tibetské prostředí (a tedy také mimo pozornost funkcionářů ve Lhase) ve vlivném liberálním nakladatelství Chua-čcheng v Kantonu. Přesto cenzuře neušla. Pro Özer to byl zlomový moment. Poté, co byla propuštěna ze zaměstnání a donucena opustit Tibet, mohla o něm konečně začít otevřeně psát. První kniha, kterou jako disidentka vydala, překračovala jedno z největších tabu čínské cenzury – byla o Kulturní revoluci v Tibetu. V roce 2006 na Tchaj-wanu vydala dva svazky, jejichž souborná verze vyšla v angličtině pod názvem Forbidden Memory: Tibet during the Cultural Revolution (Zakázaná paměť. Tibet za Kulturní revoluce, 2021). Jde o jedinečný dokumentární fotografický materiál z pozůstalosti jejího otce, který vydala pod čínským názvem Ša-ťie, což je čínský přepis tibetského novotvaru pro revoluci, slova „sardže“. Čínské znaky zhruba odpovídající výslovnosti tibetského výrazu ovšem v čínštině nesou význam „zabíjet a rabovat“. Knihu fotografií doprovází svazek nazvaný Si-cang ťi-i (Paměť Tibetu) a obsahující záznamy rozhovorů s pamětníky Kulturní revoluce ve Lhase, Tibeťany i Číňany, bývalými Rudými gardisty i jejich oběťmi.
Přestože se Özer věnuje publicistice a blogování, poezie je stále klíčovou částí jejího díla. V roce 2009 vyšel pod názvem Tibet’s True Heart první anglický výbor z její poezie, aktuálně se chystá anglické vydání básní, které autorka napsala pod dojmem své návštěvy Tibetu na jaře 2019. Na překladu pracuje její dlouholetý přítel, americký básník Ian Boyden.
V češtině jí vyšly tři publikace: sbírka básní Tibet srdce, Tibet mysli (2013, přeložily Karla Vrátná a Olga Lomová), brožurka Sebeupalování v Tibetu (2014, přeložil Alan Beguivin) a Zápisky z Tibetu (2015, přeložila Kamila Hladíková).