Křoví je vegetace budoucnosti

S Janem Albertem Šturmou o bohatství městské divočiny

Botanik Jan Albert Šturma vysvětluje, v čem spočívá cennost takzvaných vágních terénů a proč jsou pro města přínosné. Hovořili jsme také o jeho fascinaci roštím, kterou sdílí s dalšími členy hnutí Křovinářů, nebo o tom, s jakými rostlinnými druhy se setkáme na brownfieldech.

Jaký je vztah křovin a vágních terénů? Místo zarostlé křovím často považujeme za opuštěné a zanedbané…

V křoví se člověk nejlíp skryje. Otevřené vágní terény jsou přece jen o něco méně hostinné a přátelské, zatímco křoví je takové hezky útulné. Jako Křovinář samozřejmě křoviny hanit nemůžu, ale když to vezmu jako biolog, nejzajímavější na vágních terénech není ani samotné roští, ani úplně otevřený prostor, ale jejich mozaikovitá skladba. Když někde převládne jenom křoví, biodiverzita tam výrazně klesne oproti situaci, kdy vedle sebe existují různá stadia a typy vegetace. Křoví mě fascinuje mimo jiné svou strukturou – cítím, že je to něco velmi starého, jakýsi fraktální správný poměr úhlů větví, který člověka láká a navozuje v něm podobně euforické stavy jako třeba architektura. Něco, co člověku lahodí, aniž by si to úplně uvědomoval.

 

Zarostlá území na nás ale také působí jako neupravené, chaotické oblasti, …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky