Nestabilní místa

Degradace jako cesta k hudební rozmanitosti

Hudba navzdory četným diverzifikačním procesům zůstává z velké části přehlednou oblastí s vysokým stupněm uspořádanosti. Podobně jako organismu města i hudebnímu provozu přitom mohou být ku prospěchu místa bez funkce, ať už reálná či pomyslná.

Jakkoli si čím dál víc lidí uvědomuje, že městské ulice neslouží jen k cestám do práce, do školy nebo na úřad, stále není považováno za samozřejmé, že město je tu především pro obyvatele a jejich rozmanité potřeby. Mediální pozornost, která se poslední dobou dostává publikaci Město naruby (2020; viz recenze na straně 3) a jejímu ohledávání „vágního terénu“, „vnitřních periferií“ či „míst mezi místy“, vzbuzuje naději na výraznou změnu ve vnímání prostoru našich měst. Představa, že by široká veřejnost mohla být jednou schopná spatřovat hodnoty i v prázdných, dysfunkčních, nevyužitých místech, která donedávna byla zpravidla synonymem nežádoucího bordelu, je lákavá. A ještě lákavější je možnost, že by podobná proměna uvažování zasáhla i jiné oblasti než urbanismus. Určitá míra vágnosti, degradace a dezorganizace by totiž prospěla leckteré sféře lidské činnosti. Hudba nepředstavuje výjimku.

 

Nekonečné …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky