#10/2022

Maryse Condé

editor
Vydání: 11/5/2022
editorial

„Lidi jako my nepíšou,“ dozvěděla se údajně Maryse Condé, když se rodinné známé svěřila, že se chce stát spisovatelkou. Dnes však patří k nejvýraznějším hlasům frankofonní prózy. V českém kontextu bylo prozaické i esejistické dílo oceňované autorky i teoretičky pocházející z antilského Guadeloupu doposud zcela neznámé. Základní kontext její tvorby naznačují eseje Niny Hřídelové a Míly Janišové. Obě se shodují na tom, že tradiční postkoloniální interpretace na dílo Maryse Condé nestačí. Týká se to třeba její schopnosti sebeironie nebo způsobu, jakým se zmocňuje kanonických děl západní literární tradice – „v Karibiku je silná tradice literárního kanibalismu,“ říká k tomu sama spisovatelka. To dokládá i ukázka z jejího románu Já Tituba, černá čarodějnice ze Salemu, který zanedlouho vyjde v českém překladu a v němž o salemských procesech nechá vyprávět černošskou otrokyni. Esejistické dílo Maryse Condé zastupuje text O kulturní identitě, který sleduje různé podoby antilské identity, závislosti nebo možnosti rovnováhy mezi identitou kulturní a politickou. Postkoloniální přístup autorky, jíž matka od útlého dětství recitovala Victora Huga, ukazuje komplikovanější perspektivu než jen proměnu němých a marginalizovaných v promlouvající a emancipované. „Být kolonizovaným,“ překvapivě přiznává Condé v rozhovoru, „má možná tu výhodu, že si uvědomíte, kolik vám toho patří: vaše tradice, něco, co pochází ze Západu, něco, co je vlastní oblasti, kde žijete – to všechno musíte smísit, pokud chcete najít vlastní výraz. Nevidím v tom žádný boj, vidím jen určitou složitost.“

komentář

Ve válce s otazníky?

...
recenze čísla

Žena odehnaná ze své blízkosti

Poznat nejskrytější zdroje svého já

literatura

Kultura a barbarství - literární zápisník

Lidi jako my nepíšou

Románový jazyk Maryse Condé

...

O kulturní identitě

Víc než dodavatelé úsměvů a sluníčka

Pokračovat ve větách mrtvých

Postkoloniální přepisy Maryse Condé

Pokud mám mluvit o válce - slepá v kopřivách

Pověsti jako živé

Smrt staré Maši Vratislava Maňáka

film

Zlatý věk hudebního dokumentu

Slavní muzikanti očima slavných režisérů

...

Záhada záběru na Pražský hrad

Nový film Roberta Sedláčka Promlčeno

divadlo

Dějiny jako tragikomedie

Dramatizovaná svědectví z postsovětské doby

hudba

Animace a proměny - muzikologický deník

Jiný jako všichni

Boy Wonder z planety Země

Ten fotr má styl

James Cole cestuje vesmírem svých identit

galerie
esej

Mezi barbarstvím a literaturou

Případ Céline opět na scéně

rozhovor

Žít znamená překračovat bariéry

S Maryse Condé o mísení tradic a literárním kanibalismu

beletrie

Já Tituba, černá čarodějnice ze Salemu

zahraničí

Kam kráčíš, Francie?

Staronový prezident v Elysejském paláci

par avion

Z francouzských médií vybrala Sára Vidímová

společnost

Když zažijete kolaps civilizace

Dvě válečné knihy Ernsta Jüngera

Los Angeles v plamenech

Tři dekády od povstání

...
veřejný prostor

Práce má mnoho podob

S Marisou Cortright o pracovních podmínkách v architektuře

odpor

Bílá je bílá a válka je válka

K procesu se studentským časopisem Doxa

...

Etické nakupování boj s obaly nevyřeší - ultimátum

...
minirecenze

Alois Mikulka: To jsou věci!

...

Daria Gosteva: Moskva­-Dačnoje

...

Leonid Andrejev: Satanův deník

...

minirecenze

Vengeance Is Mine, All Others Pay Cash

...
eskalátor

eskA2látor 1

...

eskA2látor 2

...

eskA2látor 3

...

eskA2látor 4

eskA2látor 5