Když jsem před lety poprvé zavítal do bezobalového obchodu, došlo mi, že jsem si celý koncept vyložil trochu špatně. Bůhvíproč jsem předpokládal, že absence obalů má vést k výhodnější ceně zboží. Samozřejmě mi rychle došlo, že jde hlavně o ekologii a důraz na biokvalitu potravin, a že cena proto mnohdy bývá vyšší než u stejného zboží v běžné kvalitě v igelitovém pytlíku ze supermarketu. Pořád mě ale neopustily pochybnosti o životaschopnosti tohoto přístupu. A aktuální zprávy mi zčásti dávají za pravdu.
Časopis Sedmá generace přinesl zajímavou reportážní sérii Karolíny Kupkové popisující vlnu krachů českých i zahraničních bezobalových obchodů. Na vině jsou především dopady pandemických lockdownů a rostoucí ceny potravin, nutící domácnosti k úsporám. U mnoha prodejen hraje roli i absence e-shopů, které provozovatelům nesedí do bezobalové koncepce. Mnozí zpovídaní obchodníci ale zmiňují i prostý fakt, že komunita zákazníků je malá a navzdory očekávání neroste. Zatím není zcela jasné, jestli bezobalovým obchodům definitivně odzvonilo, nebo jde jen o přechodnou krizi (články zmiňují i příklady prodejen, kterým se podařilo upravit obchodní model a přežít), jejich situace však ukazuje na obecnější potíže v oblasti obalové šetrnosti a biopotravin.
Pokusy o zlepšení situace zespodu pomocí drobných podnikatelských aktivit jsou jistě chvályhodné a nelze jim upírat dobrý úmysl. Je ale otázka, zda se spoléhání na individuální konzumní volbu nemůže nakonec vymstít: nenahrává se tím pravicové lobby bránící regulacím a prosazující tržní řešení?
Na straně zákazníků nastává problém v situaci, kdy si etickou volbu dražšího, ekologičtějšího zboží prostě nemohou dovolit. A tento kalkul se navíc dál komplikuje v okamžiku, kdy velké obchodní řetězce začnou zařazovat do nabídky podobné zboží jako malé obchůdky nadšenců. Pak se projeví smutná realita: jakékoli podnikání je založeno na snaze o dosažení zisku, a pokud do hry vstoupí jiné ohledy – majitelé bezobalových obchodů často hovoří o osvětě, experimentech či podpoře komunitního života –, je mnohem těžší udržet podnik ziskový a v provozu.
Určitě se dá spekulovat o tom, že nejrůznější malé obchody a projekty vzdělávají veřejnost a ukazují cesty k šetrnější spotřebě, ale jen těžko je možné srovnávat jejich dopad s účinkem regulací a změn shora. Opatření, jako je například nedávný celoevropský zákaz některých jednorázových plastových obalů, mají dalekosáhlé důsledky a konzumenti se jim musí přizpůsobit bez ohledu na své etické ohledy a vzory chování.
Jednoduše řečeno, když plastové kelímky či nebezpečné pesticidy zakážeme centrálně, zákazníkům zkrátka nezbude nic jiného než si koupit kvalitnější potravinu v ekologičtějším obalu. Samozřejmě tu stále zůstává zásadní otázka, jak zabránit růstu cen a zajistit dostupné a kvalitní potraviny pro všechny – a ani to se neobejde bez regulací shora –, ale tak jako tak se zdá, že nejen v oblasti biopotravin a boje s obaly musí jít pokusy o změnu spotřebitelského chování ruku v ruce se systémovými změnami.