Ten fotr má styl

„Jsem hustej typ a jmenuju se BK/ A jestli budeš zlobit, použiju kondomy,“ rapoval v roce 1996 tehdy dvanáctiletý Daniel Ďurech v tracku Boom Click Click Boom, v němž spolu s parťákem Hustlerem slibovali smrt všem neonacistům. V průběhu let se z Hustlera stal Hack a následně Hugo Toxxx. BK se proměnil ve Phata a ten zase v Jamese Colea – jakousi chobotnici, z níž v průběhu let vyrůstají stále nová chapadla: MC Boris Klimeš, Kapitán Láska, John Vegabomb nebo Stanley Kuffenheim. To jsou některé z mnoha identit, do nichž se Cole za poslední čtvrtstoletí transformoval, aby je zase opustil a nechal je povalovat v bezčasí. Množství postav a příběhů, které za svou kariéru vytvořil, se podobá spletitému komiksovému světu, v němž oddělování reality od snových vizí ztrácí smysl, jelikož oboje tvoří jediný kompaktní celek. Nejnovějším přírůstkem do tohoto vesmíru je album Alien.

Dědci a tátové

Mít za sebou pětadvacet let na scéně a zůstat relevantní je od českého rappera úctyhodný výkon. Když Cole s Toxxxem pod značkou Supercrooo nahrávali přelomové album Toxic Funk (2004), pomáhal jim ho míchat Risto Sokolovski, mimo jiné jeden ze zakladatelů legendární rapové crew Piráti. Tehdy asi čtyřicetiletý producent si od dvou o dvacet let mladších spratků ze Supercrooo vysloužil přezdívku Dědek. Nyní jsou Toxxx i Cole ve věku, který se zmíněnému „dědkovství“ blíží. To se odráží i v textech, v nichž rádi připomínají svou odvahu prošlapávat nové cesty a stavějí se do role otců současné české „rap game“. Hugo Toxxx je „skutečnej rapovej táta“, jak sám sebe tituluje v tracku Timeshift z alba Bauch Money II (2020); James Cole se svým osobitým nadhledem konstatuje totéž v refrénu skladby Starej/Labilní/Fotr z desky G.O.A.T. (2020): „Flausím svůj pivní mozol/ Vidíš, že jsem fotr.“

Nabyté zkušenosti Cole využil k vytvoření Aliena, nové identity, která si bere leccos z těch minulých, ale přidává nezvyklé twisty. Mimo jiné i tím, že je mnohem více Da­nielem Ďurechem než ty předešlé: „Daniel/ moje jméno, ty víš/ že přišel jsem/ otevřel vortex na nebi/ Ten zmrd přiletěl,“ rapuje Cole­-Alien v úvodním tracku alba. Ostatně, Alien je téměř přesmyčkou Ďurechova křestního jména. Osobnější ladění nahrávky napovídá už obal, na kterém vidíme hudebníkův civilní černobílý portrét v sépiovém odstínu. Coleův proslulý dlouhý pačes je slušňácky stažený do culíku. Vážný výraz, díky němuž dle jeho vlastních slov připomíná „ruského šachistu“, naznačuje zranitelnost, ale i neoblomnost. Ambivalentní dojem zesiluje tušený podvratný škleb, skrytý v rapperově nitru jako vetřelec v hrudníku Johna Hurta.

Alien a Mumie

Když v roce 2006 vydali Supercrooo kompilaci Dva nosáči tankujou super, málokdo tušil, že projekt na dlouhou dobu uspí. Oba rappeři se vydali po vlastních osách, byť jako Supercrooo stále občas koncertují. V posledních letech ale přibývá také kolaborací. Toxxx se objevil na Alienovi v tracku Bass, Cole pro změnu hostoval na Toxxxově Mumii, která vyšla na sklonku loňského roku. Zajímavé je, že také Toxxx se na Mumii identifikuje jako Alien: „Jsem zresetoval, začal jsem od nuly, jsem cool/ Alien, jsem přines do tý hry svý rules.“ Ať už jde o vědomý odkaz na Coleovu tehdy chystanou desku nebo o náhodu, faktem zůstává, že jsou si obě alba zejména po zvukové stránce podobná – převládají pomalá tempa, silný reverb a psychedelicky pokřivený zvuk. Obě nahrávky pojí i temná atmosféra. Ovšem zatímco Toxxx sází na pohřební minimalismus s beaty osekanými na kost (v rozhovoru pro The Mag s nadsázkou uvedl, že producenti měli zákaz melodií), Cole vnáší do svých kyselinových podkladů zasněné plochy a hřejivé zvuky klavíru nebo saxofonu, kterými album ozvláštnili hostující muzikanti.

Kromě toho se Cole ve větší míře vrací ke zpěvu, který využil už na Orikouli (2008) nahrané s Orionem. S kombinací rapu a zpěvu experimentoval dlouho předtím, než se to díky popularitě emo rapu stalo normou. Od té doby se střídání těchto dvou poloh stalo jedním z Coleových trademarků. Jeho zpěv na Alienovi se asi nejvíce podobá jeho výkonu v Kapitánu Láskovi (2009) – koneckonců titulní zamilovaný kazatel stejně jako Alien rád cestuje kosmem a u toho si zpívá.

Nová hra

Právě vesmírná tematika je hlavním pojítkem písní na novém albu. Přibylo ale také odkazů na zmiňované „fotrovství“, s nímž se pojí pocit, že už není potřeba nikomu nic dokazovat. „Já už chci jenom plout/ nechám to jen týct/ Já chci jenom hloub/ já chci jenom výš,“ zpívá Cole sametovým hlasem v tracku Kila. A ve stejném duchu pokračuje v písni NG+ (neboli „new game plus“), jejíž název odkazuje na termín používaný v hráčské komunitě pro možnost projít si dokončené hry v novém módu s přidanou hodnotou v podobě lepšího vybavení nebo rozšířeného příběhu. Cole tento termín aplikuje na svůj úspěch v „rap game“, kterou už „prošel“ a nyní si ji užívá na pokročilejší úrovni: „New game plus/ větší bag, větší loot/ new game plus/ větší skills, větší boost.“ Klíč k této mistrovské fázi hry najdeme v písni Wild: „Nezávodit, to je výhra,“ tvrdí zde Cole a vrací se tím k motivu svého zmoudření a zklidnění. Fotr ukazuje mladší generaci, že neustálé předhánění se je z perspektivy „bigger picture“ naprosto malicherné. Sám Cole se nepoměřuje se zbytkem scény, ale s celým vesmírem.

Zároveň však zvládá i šablonovitý egotrip, byť ve většině případů tradiční hru na macho siláka naruší vtipem. Například v tracku Fízl: „Snažím se tvářit jako pimp/ ale jsem jen debil.“ Málokterý český rapper umí s takovou lehkostí obrátit svůj „verbální glock“ sám na sebe. Škoda, že tato superschopnost selhává v rádoby „edgy“ rýmu „Jsem to, co zakládá rap, zmrde, jsem mýtus/ Znásilním tě svou flow, budeš řvát me too“. Vtipkování o znásilňování mi nikdy moc vtipné nepřišlo, a obzvlášť ne, když odkazuje na reálné kauzy se skutečnými oběťmi.

Celkově je však Alien osvěžujícím a zábavným průletem galaxií Coleovy mysli. Oproti předchozím albům MRD (2020) a G.O.A.T. přibylo melodií, ale kyselinový podklad, který členové Supercrooo na počátku tisíciletí pomáhali zavádět do českého rapu, zcela nezmizel. Cole stále zůstává drzým prevítem ze svých začátků, ačkoli už se nejedná o defaultní mód, ale jen o jednu z poloh, do níž se v případě potřeby může přepnout.

Autor je hudební publicista.