Středoškoláci už vědí, jak dopadly maturitní didaktické testy. Většina z nich (86,3 procenta) si může oddechnout před školní částí zkoušky, my ostatní brousíme tužky ke komentování výsledků. Tak třeba podle Mirka Topolánka si test z matematiky vybírá málo lidí (letos 17 procent), protože jen hrstka jich „umí sčítat a dělit, ostatní si vybrali vaření a vyšívání“. Bývalý premiér v tom vidí jednu z největších chyb naší školské politiky. Podobné stesky po starých časech se ozývají pravidelně, takže nebude od věci připomenout, že potíže s jednotnou maturitní zkouškou tkví v něčem úplně jiném – totiž v tom, že se vzal původně gymnaziální koncept a upravil se na míru všem středním školám. Výsledkem je zásadní nerovnost v šanci na úspěch: studentů a studentek gymnázií u společné části maturity pravidelně uspěje víc než 95 procent, kdežto na učilišti nebo nástavbě máte skoro poloviční šanci na propadnutí. Pochybovat můžeme i o celém pojetí individuální zkoušky, která rozhodne o naší budoucnosti namísto každodenní čtyřleté práce – a úplně se tak míjí s životní realitou po jejím složení. Podobné námitky ale už řadu let ignorujeme a o razantní změně maturit mluví až nový ministr školství Petr Gazdík. Chybou školství tedy nejsou maturity z vyšívání, ale fakt, že o vzdělávání dlouho rozhodovali lidé jako zmíněný Mirek Topolánek.