Z veršů mladého básníka Lubomíra Tichého pro toto číslo A2 vybral Petr Borkovec reprezentativní soubor, zachycující autorovo neokoralé, důvěrné vidění všedního světa, kde „v prasklinách asfaltu vykukují heřmánky“, „červivé odřezky hřibů trčí z kompostu/ ještě před obědem“ a „nikoho nenapadlo/ uklidit zmoklé popelnice“.
na houbách
velkolepě jsem stanul před babičkou
s přírodní trofejí v ruce
ale lubi
holubinky nesbíráme
pýchavky v mé hlavě
byly okamžitě rozšlapány
červivé odřezky hřibů trčí z kompostu
ještě před obědem
mezi vesnicemi
středovou čáru pokryly záplaty
rozjetá kočka rozjeté žáby
rozjetá felicie mezi vesnicemi
sklouzáváš pod sklonem dva stupně k okraji
kde v prasklinách asfaltu vykukují heřmánky
výkup jablek dvě koruny za kilo
v trávě se povalují bankovky
ale hlavně
kdo seká příkopy?
budka
zarovnání plochy na úroveň fotbalového hřiště
hraboši se nemají kam skrýt
na hromadě sběrného dvoru značka
pozor hrboly
na stromě si stehlíci staví hnízdo
nad prázdnou ptačí budkou
sady
každých deset minut míjím
na opomíjené cestě správce parku
on přemisťuje květináče
já …
