Dialog, který neexistoval

Západní marxismus a antikolonialismus

Italský historik Enzo Traverso patří k nejpronikavějším žijícím interpretům 20. století. V ukázce z knihy Levicová melancholie z roku 2016 se věnuje nejednoznačnostem ve vztahu dvou nejvýznamnějších proudů marxismu minulého století: západního a antikoloniálního.

A po Marxovi? Jaký byl jeho odkaz? Jakou měl váhu a jak byl obnovován či překonáván generacemi, které ho společně přijaly? Během století ruské a čínské revoluce, ve věku komunismu a dekolonizace, se vztahy mezi marxismem a nově vznikajícími proudy antiimperialismu proměnily a staly složitějšími. Právě v tomto období, mezi dvacátými a šedesátými lety, se nabízely největší příležitosti k historickému setkání – umožněnému několikerou konvergencí –, které ale nakonec zůstalo nenaplněno. Právě z tohoto neúspěšného setkání, pohřbeného pod troskami komunismu a dekolonizace, se dnes živí postkoloniální melancholie levice.

 

Představy o proletariátu

V druhé polovině 19. století byl antiimperia­lismus mnohem rozšířenější a radikálnější mezi anarchisty než mezi marxisty. Benedict Anderson na tento rozdíl upozornil ve svém náčrtu kulturní antropologie protestních hnutí, která se objevila v rámci první vlny globalizace. Oproti městskému, západnímu, proletářskému, …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě