Blížící se komunální volby opět vytvářejí dojem, že naším nejpalčivějším problémem je parkování. Je na tom i něco pravdy, ale trochu jinak, než většina politiků tvrdí. Vezměme si třeba Brandýs nad Labem. V únoru tam otevřeli parkovací dům pro 316 aut, přičemž většina nákladů (celkem 140 milionů korun) byla pokryta z evropské dotace – stavba totiž stojí u nádraží, takže oficiálně jde o parkoviště P+R, tedy „zaparkuj a jeď dál vlakem“, i když se dalo tušit, že o parkování u brandýské lokálky zájem nebude. To se po pár měsících potvrdilo a město muselo zlevnit parkovné, čímž vlastně přiznalo, že se investice nikdy nevrátí. Za 140 milionů sice mohli mít v Brandýse posílenou veřejnou dopravu na léta dopředu, ale místo toho peníze vyhodili oknem a nejspíš si do města přilákali ještě nějaká auta navíc, protože dotovat parkování koneckonců znamená dotovat i ježdění autem. V sousedních Čelákovicích, kde lidé vlak opravdu využívají, se také pustili do stavby parkovacího domu, což na první pohled vypadá rozumněji. 97 parkovacích míst ale zabere atraktivní plochu hned vedle nádražní budovy a vyjde na 73 milionů. Počítejte se mnou: na jedno jediné parkovací místo jde z veřejných zdrojů tři čtvrtě milionu korun. Při „motivačním“ denním parkovném 20 Kč by se náklady teoreticky mohly vrátit za 103 let. 97 aut znamená zhruba 130 cestujících, což zaplní pouhou třetinu jedné vlakové soupravy, která tu jezdí každou chvíli. Celé to zkrátka nedává smysl – jenže i když je výstavba parkovišť v podstatě černá díra veřejných financí, pořád jsou za ni politické body. Zatímco bychom potřebovali spíš strop na parkovací místa a za každé nové jedno zrušit, naši starostové a primátoři jsou připraveni udělat z Česka největší a nejdražší parkoviště Evropy.