O klimatických konferencích Organizace spojených národů se občas říká, že jde o „navoněné zdechliny“ a že jsou spíše mediální vitrínou, kde je každé malé rozhodnutí k odvrácení ekologické katastrofy vykoupeno obrovskými kompromisy a nesplněnými sliby. Může ale být i hůře. V květnu se v Abidžanu uskutečnila konference orgánu spojených národů UNCCD, jenž řeší problém sucha a nedostatku vody. Jde o jeden z nejzávažnějších a nejděsivějších dopadů klimatických změn. Podle odhadů UNCCD by do roku 2050 mohly mít až tři čtvrtiny světové populace podstatné problémy se zásobováním vodou, pokud se neučiní potřebná opatření. Nejhorší dopady se očekávají v Africe, Indii a jiných chudých částech planety. Bohatší země se sice na velkých klimatických konferencích zavázaly k pomoci chudším, ale konkrétní podpora vázne. Do Pobřeží slonoviny se tak sjely na třítýdenní rokování delegace z bezmála dvou set zemí, ale bez valného zájmu médií a samotných vlád. Summit v Abidžanu skončil faktickým fiaskem, a to částečně i proto, že média nevytvořila takový tlak a očekávání jako v případě Glasgow. Šíření pouští tak bude pokračovat.