Obrana sezonních próziček z Letné - literární zápisník

Prý „sezonní prózičky z pražské Letné…“. Tak jo, pojďme se na ty prózičky podívat.

„Amálie leží už třetí den v posteli v letenském bytě a nemá chuť se pohnout. (…) Nenapadl ji žádný důvod, proč by měla vstát.“ – Ach, jak letensky dekadentní. A zároveň snadné, tohle se věru dá nabušit od boku do počítače, bez rešerší, bádání v archivech, širší dějinné reflexe. Těmi větami začíná útlý román Kateřiny Rudčenkové Amáliina nehybnost (viz A2 č. 3/2022). Kniha má 157 stran (pro srovnání: věhlasná staropražská prózička Proces má stran 178, pravda, trochu hustěji sázených). A Rudčenková pokračuje v typicky letenském katatonním tónu: „Strop byl bílý a nic se na něm nedělo. (…) Ležela nehybně v posteli (…) nemohla přestat myslet na nehybné tělo svého otce.“ Ach, sezonní starosti větroplachých Leteňáků…

O čem je řeč? V květnovém Hostu (č. 5/2022) proběhla kritická diskuse nad knihou Kateřiny Tučkové Bílá Voda. …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě