Možnost úniku

Místa prázdnoty na albu Aldous Harding

Čtvrtá studiová deska Aldous Harding patří k nejoceňovanějším folkovým nahrávkám uplynulých měsíců. Dá se intimní, křehká a do sebe uzavřená písňová tvorba novozélandské hudebnice vnímat rovněž v politických souvislostech? A pokud se o to pokusíme, co nám řekne o postavení žen v dnešním světě?

Současné kulturní prostředí je prostorem otevřeným ženské senzibilitě a otázka, jak ženy vnímají okolní svět a svou pozici ve společnosti, je stále častěji hlavním tématem uměleckých děl. Hudební scéna – ať už main­streamová, alternativní či experimentální – je přitom místem, kde ženský hlas zazníval vždy výrazně. Přesto bylo běžné například tvorbu písničkářek vztahovat k produkci jejich slavných mužských protějšků coby žánrových vzorů a jejich specifický přístup leckdy zůstával v pozadí. Současné feministické debaty tak před nás kladou silný apel: nezkoumejme, zda písně té které hudebnice mají blíže k Bobu Dylanovi nebo Neilu Youngovi, ale soustřeďme se na to, co nám říkají nového. Možná přitom zjistíme, že dnešní kulturní a politické debaty reflektující postavení a perspektivu žen vstupují do zajímavých souvislostí s alby hudebnic, jako jsou Phoebe Bridgers, Julien Baker, Lucy Dacus a v neposlední řadě také Aldous Harding, která letos vydala svou čtvrtou desku, Warm Chris.

 

Získávání jistoty

Novozélanďanka Aldous Harding (vlastním jménem Hannah Sian Topp) debutovala eponymní nahrávkou v roce 2014. Letošní album, vydané na prestižním labelu 4AD, je její čtvrtou – a zatím nejoceňovanější – studiovou kolekcí. Směr, kterým se tvorba Aldous Harding vyvíjí, je přitom příznačný i pro vývoj ostatních zmíněných hudebnic. Jednotlivé položky jejich diskografií se od sebe nijak dramaticky neliší – neexperimentují se změnami stylů ani se způsoby vyjádření. Harding, podobně jako Julien Baker či Lucy Dacus, spíše pozvolna prozkoumává svá folková východiska. Pro první alba těchto písničkářek byla charakteristická úspornost: stačil jim hlas, kytara a subtilní rytmika. Na pozdějších nahrávkách se zvuk stával hutnějším; hudebnice zněly hlasitěji, sebevědoměji, využívaly bohatší aranže.

Tento vývoj se přitom netýká jen samotné hudby. Lze jej vztáhnout rovněž k již zmíněným kulturním debatám. Aldous Harding má daleko k tomu, aby ze své tvorby dělala křiklavý banner, jímž by na sebe poutala pozornost. Její alba spíše opatrně, ale velmi systematicky vytvářejí prostředí pro intimní vyjádření. Řekneme­-li, že vývoj jejích nahrávek připomíná proces zabydlování či získávání jistoty, je namístě rovněž připomenout, že právě tato jistota je předpokladem osobní výpovědi.

 

Odstup a proluky

Ačkoli všechny nahrávky Aldous Harding znějí podobně, zdá se, jako by se na každé z nich písničkářka vztahovala ke světu odlišně. Texty nových písní jsou abstraktnější a připomínají spíše obrazy než příběhy. Jazyk, jejž písničkářka užívá, nesděluje nic konkrétního – působí jako snění. Obrazy sice tvoří koherentní celek, nereprezentují však jasná stanoviska. Harding spíše odkrývá trhliny či místa prázdnoty. Tyto proluky pak určují její specifickou pozici mezi současnými písničkářkami. Zatímco například hudba Julien Baker představuje svého druhu emocionální nátlak, Harding si spíše udržuje trvalou distanci a – paradoxně – tak posluchače nutí, aby si její skladby pouštěl opakovaně ve snaze onu vzdálenost překonat, což se ovšem nikdy zcela nezdaří.

Tuto „distancovanou“ estetiku lze uchopit rovněž ve společensko­-politických souvislostech. Pokud Harding zbavuje své texty přímé reference či příběhů, s nimiž bychom se mohli se identifikovat, a skrývá se v abstraktních obrazech, vyjadřuje tím zároveň nedůvěru vůči současnému světu. Jako by stále zvažovala možnost úniku. Na přebalu aktuální desky se s nepříliš veselým výrazem v tváři odvrací od šedivé budovy, která je takřka bez oken a evokuje vězení. Z fotografie je zřejmé, že se hudebnice v dnešním světě necítí doma. A právě tento pocit, který prostupuje nejen posledním albem, ale i staršími nahrávkami Aldous Harding, bychom neměli ignorovat. Ani ten nejtišší hlas totiž nemusí být apolitický.

Autor je hudební publicista.

Aldous Harding: Warm Chris. 4AD 2022.