Čtvrtá studiová deska Aldous Harding patří k nejoceňovanějším folkovým nahrávkám uplynulých měsíců. Dá se intimní, křehká a do sebe uzavřená písňová tvorba novozélandské hudebnice vnímat rovněž v politických souvislostech? A pokud se o to pokusíme, co nám řekne o postavení žen v dnešním světě?
Současné kulturní prostředí je prostorem otevřeným ženské senzibilitě a otázka, jak ženy vnímají okolní svět a svou pozici ve společnosti, je stále častěji hlavním tématem uměleckých děl. Hudební scéna – ať už mainstreamová, alternativní či experimentální – je přitom místem, kde ženský hlas zazníval vždy výrazně. Přesto bylo běžné například tvorbu písničkářek vztahovat k produkci jejich slavných mužských protějšků coby žánrových vzorů a jejich specifický přístup leckdy zůstával v pozadí. Současné feministické debaty tak před nás kladou silný apel: nezkoumejme, zda písně té které hudebnice mají blíže k Bobu Dylanovi nebo Neilu Youngovi, ale soustřeďme se na to, co nám říkají nového. Možná přitom zjistíme, že dnešní kulturní a politické debaty reflektující postavení a perspektivu žen vstupují do zajímavých souvislostí s alby hudebnic, jako jsou Phoebe Bridgers, Julien Baker, Lucy Dacus a v neposlední řadě také Aldous Harding, která letos vydala svou čtvrtou desku, Warm …
