Nic skutečného nepřichází

Pentimenti

Být mladý umí každý blbec.

 

Ale zestárnout dozlatova

a nepokazit si to

ani krůpějí slova,

to chce chrabrost.

 

Závěr

Poslední, co spatříš,

bude holubinec,

lupy na svetru,

snad vajgl.

 

Anebo si stále myslíš,

že ze všech těch semen plytkosti

vypučí třešeň?

 

Dialog

Po sedmnácti letech oslav

částečně správných odpovědí

u maturitní zkoušky

si povšiml, že vedle něj

vypučela nová generace.

 

Zatím jim říká

nějaký mladý čuráci.

 

Utažené opasky

Odhazujeme oči,

zakopáváme uši.

 

Ale huby,

huby si bedlivě rafinujeme lihem.

 

Aby byly přichystané vysvětlovat,

že jsme přece měli rodinu, super šéfa,

stravenky

a skvělý úrok na hypotéce.

 

Indián

Je jedno,

jak se skutečně jmenuješ,

čím ses vyučil,

co jsi cestou sem prožil,

našel a poztrácel.

 

Pro ně navždy budeš Ten,

co se ve druhé třídě

posral při prvouce.

 

Situace

Rozhlíží se,

co by kde sežral, vysál,

osouložil.

 

Ten druhý taky,

akorát u toho necituje

Masaryka s Havlem.

 

Válečníci

Generace Z si je jistá,

že sluneční soustavu vyvinuli

v Silicon Valley

společně s draky, sirénami a stymfalským

ptákem.

 

Zbylá pokolení ustavičně říkají,

co se prý říká.

 

Internetové našeptávače radí,

jak stvořit dort, jenž bude

k nerozeznání od odšťavňovače,

a který podcast optimálně pasuje k vymírání.

 

Někdo sní o tom, zazpívat si na špičce Makalu,

jiný o mluvícím dávkovači mýdla.

 

Dostojevskij zní jak hotelový řetězec

a Shakespeare druh plísňového sýra.

 

Prodavačka lahůdek se mě obden táže,

jaké mám přání.

 

Ani nevím, proč si v sobě pokaždé vymazávám

tužby po světovém míru

a zase jen potupně poprosím

o dva slabší plátky tlačenky.

 

Nahoře se hrbit, dole šlapat

Z věšáku na dvoře

zmizela prádelní šňůra

a pod ní první nesmělá bledule

i s kořeny.

 

Kdosi přečůral hajzlbábu

a za cenu mušle

použil klozet.

 

Do kanceláře k notebookům

si měsíčně zdarma objednáváme

desítky gum a ořezávátek,

které nikdo k práci nevyužije.

 

Jestliže nám pokladní omylem vrátí

o pětikorunu navíc,

smlčíme to.

 

Jsme přeci malý národ

v nepříznivém zeměpisném postavení.

 

Audit

Odložil noviny

a lačně upil piva.

 

A pravil:

„Na světě jsou dvě třetiny dobra

a jedna třetina zla.“

 

„Jenomže dobro by nutně potřebovalo

změnit PR agenturu.“

 

Plán

Předávkován zpravodajstvím

plazíš se s nauseou pondělím.

 

Ve vzduchu kyne hrozba,

že se nestane zhola nic.

 

Děsivé proroctví,

že budeš muset žít

stejně jako dřív.

 

Hlavu vzhůru!

Zahrádku vyplel,

místnosti vycídil,

elektrikáře zajistil,

potomky zaopatřil,

rodiče navštívil,

přátele pozdravil.

 

V práci ho popleskali po ramenou,

potkal kominíka,

objevil čtyřlístek.

 

Nakoupil, vyzvedl, obstaral.

 

Z dálky se k němu neslo

mečivé brblání.

To Václav Klaus

tleskal proti.

 

Zážitek

Kámo, hustý byly ty záběry z dronu.

Jasný, kámo, a hustá mjúzik, co?

A ta hlavní herečka byla docela kundička, ne?

Si piš. Bych jí naložil!

A kámo, hustý střílečky, jako mazec!

A jak tomu týpkovi rozsekli tu hlavu, ty kráso!

Jako docela dobrý můvíčko

a popcorn s tím sýrem, šmakózní!

 

Film o srebrenickém masakru

promítali v kině Mír do konce září.

 

Rodáci

Každý přehuštěný právy se svobodou

s amputovanými povinnostmi.

 

Každý halasně kvičící

ošumělé pravdy.

 

Každý závidící řízky,

ačkoliv chybí prase.

 

Každý okázale sekající s pracemi,

se kterými ještě nezačal.

 

Každý komolící tvé jméno

a vtipkující:

pohoda, pane jahoda,

lážo plážo,

no jo, ženský!

 

Není divu,

že největší legendou tady je

 

podprůměrný žonglér s podtácky,

jenž skončil dvacátý sedmý

v osmdesáté páté řadě

talentové soutěže.

 

Krůpěj v oceánu

Sbírá hovna po svém psovi,

třídí odpad,

platí příspěvky SRPŠ

a Člověku v tísni,

chodí pěšky

s plátěnou taškou,

odhlásil Netflix,

děkuje.

 

Není o nic šťastnější než ten,

co vhodil starý bojler

do lesní rokle.

 

Duch Vánoc

Dřevěný výkřik „Family forever“

šibalsky mžiká nad pohovkou,

mandlové pracny ještě v dlaních pálí,

Božský Kája opatrně defloruje řasy,

difuzor s lampičkou pšoukají nostalgie.

 

Pohodu za dveřmi zatím věrně stráží

Tři králové –

Cofidis, Provident a Zaplo.

 

Dolování

Meandruješ

cizími městy

s bedekrem „Jedna paní povídala“.

 

Otevíráš série dveří s nápisy

„k sobě“.

Všechny mrtvoly za týlem

práchniví přikryté novinovými články,

každý následující krok je

přihození střepiny na dříve nasypanou

hromadu.

 

Odbočíš třeba támhle

a tam mléko a strdí

zakleté do buranského betonu

nebo další chvátající charakter,

ke kterému neznáš heslo pro sblížení.

 

Snažíš se ošálit osud

trestnou výpravou proti sobě samému,

necháš se fízlovat vášní.

 

Alespoň Něco promnout v prstech!

 

Po návratu slovy mrzačíš báseň.

 

Revolucionář

Nic skutečného nepřichází.

 

A nepleť si to s těmi pár

apely na uhrazení částky

ani s padělaným úsměvem překupníka

s nadějí na houskovitější housku.

 

Pokaždé bez tebe

proběhne v ulicích

sametové předání noci.

 

Po smrti nespalte

Mlčel, když spílali,

odvracel se, pokud špinili.

 

Doma pod polštářem hřál ho

tlustý sešit s titulem

Co jsem komu neřekl.

 

Bílí heterosexuální muži

Tak jsme se zas probudili.

 

A kafe se zas pilo

a trapně zas bylo,

jako když zmizí háček z nápisu

uzená žebra.

 

Tak jsme se zas probudili

a manželky si ještě nesbalily kufry

a i Helena Vondráčková měla opět

dlouhou noc.

 

Tak jsme se zas probudili.

 

A naši uondaní

strážní Gabrielové a Rafaelové

zuřivě klikali na server

Dáme křídlo.

 

Bitva U Špačků

Post bellum

a hned kdekdo

Radecký

anebo Wallenstein.

 

Brňavky zakopané

na neměnných pozicích

v ubrusech.

 

Levá, dva!

A sborově hlásíme:

 

„Já to věděl,

já to vždycky říkal!“

 

Jarní úklid

Ty na mě rámcem horizontu jednotek dnů,

já na tebe s jakože, kámo.

 

Snad proto po sídlišti

vykvetly věstníky,

upozorňující na

čištění komunikací.

 

Střet

Roky klusaly.

 

Objetí přinášely

jen tisíckrát přeprané oděvy.

 

Chtěli si toho tolik říci,

až nakonec překotně

mlčeli o počasí.

 

Turista

Tady za touhle kavárnou se dáte doprava

a pak půjdete podél kavárny chvíli rovně

a za kavárnou potom doleva do kopce

až ke kavárně a kavárně.

Ty obejdete kolem kavárny a za kavárnou

to je asi sto padesát metrů ke kavárně,

za kterou stojí kavárna, a u ní zahnete doprava

a furt budete pokračovat dopředu,

dokud nenarazíte

na křižovatku dvaceti osmi kaváren.

Odtud se vydáte odbočkou doprava ke kavárně,

dokud neminete kavárnu,

u níž se pustíte skrz kavárnu

a vyjdete na náměstí s kavárnou,

kde ještě odbočíte za kavárnou doprava,

za další kavárnou pak doleva,

no a tam odtud už je to kousíček

ke studánce.

 

Dějiny

To ráno uřícená srna odlila ze tmy světlo.

To ráno Ernst spatřil sfingu ve stáji.

To ráno zlá slova začaly obalovat strupy.

To ráno in dubio pro reo.

 

To ráno jsi zas mechanicky vyťukal kód

od brány montovny.

 

Proboha

Mít orální sex s uříznutou hlavou

je lidské.

 

Stejně tak jako jaro 94 ve Rwandě,

zpráva pod titulkem:

Dva roky seděla mrtvá v kuchyni,

seniorka nikomu nechyběla.

 

Vzpomínám si,

jak nám učitelka v první třídě

neustále opakovala:

„Chovejte se, proboha, jako lidi!“

 

Strach přibral další kilo děsu

Rozhodl se, že se dneska rozšoupne,

a na humanitární sbírku

vrhl místo pětistovky tisícovku.

 

Během pročítání meníčka oblíbené restaurace

poskládal hashtagy s výkřiky „freedom“

a „peace“,

večer se půjde mrknout

na žluto­-modře nasvícenou radnici.

 

Pět hodin jízdy od jeho notebooku

se člověk v ohni naposledy sháněl

po mamince.

 

Dějepis

Fitness center měli více než škol,

přikurtovali se na rty ekonomů,

volný čas jim zkolonizovala

felace výfuků a patentů

pro snadnější škrobení hnízdeček.

 

Jednoho dne

se ze samého štěstí

popravili preventivním úderem,

aby zakonzervovali současnost.

 

Nad lahodným tichem pak zaburácelo:

„Rááádio Blanííík!”