Martin Trdla ve svých básních provádí chirurgické řezy strastmi obyvatel prvního světa, v němž je všechno k uzoufání snadné. Místo světového míru si lidé přejí dva plátky tlačenky, mléko a strdí je tu „zakleté do buranského betonu“ a čím dál zřetelněji se naplňuje „děsivé proroctví,/ že budeš muset žít/ stejně jako dřív“.
Pentimenti
Být mladý umí každý blbec.
Ale zestárnout dozlatova
a nepokazit si to
ani krůpějí slova,
to chce chrabrost.
Závěr
Poslední, co spatříš,
bude holubinec,
lupy na svetru,
snad vajgl.
Anebo si stále myslíš,
že ze všech těch semen plytkosti
vypučí třešeň?
Dialog
Po sedmnácti letech oslav
částečně správných odpovědí
u maturitní zkoušky
si povšiml, že vedle něj
vypučela nová generace.
Zatím jim říká
nějaký mladý čuráci.
Utažené opasky
Odhazujeme oči,
zakopáváme uši.
Ale huby,
huby si bedlivě rafinujeme lihem.
Aby byly přichystané vysvětlovat,
že jsme přece měli rodinu, super šéfa,
stravenky
a skvělý úrok na hypotéce.
Indián
Je jedno,
jak se skutečně jmenuješ,
čím ses vyučil,
co jsi cestou sem prožil,
našel a poztrácel.
Pro ně navždy budeš Ten,
co se ve druhé třídě
posral …
