par avion

Z ukrajinských médií vybral Ondřej Soukup

Následující text vznikl krátce po mém návratu z cesty na západní Ukrajinu. Bylo to poprvé, co jsem se tam od začátku války dostal. Krátce před válkou jsem ale byl v Mariupolu, odkud jsem se vrátil s pevným přesvědčením, že žádná válka nebude. O měsíc později jsem u sebe v Praze ubytoval Olgu, historičku, jež mě těsně před válkou provedla centrem Mariupolu, s jejím tříletým synem. Olga už se mezitím vrátila do Kyjeva, kam byla mariupolská univerzita přestěhována. I proto mne zaujal rozhovor na serveru Levyj bereh z 26. července se třemi bývalými obyvateli Mariupolu, kteří stejně jako Olga odešli ze svého rodného města. Hanna odjela do Lvova za svou starší dcerou, stejně jako Andrij, Volodymyr zase skončil v zásadě náhodou ve Vinnycji na západě Ukrajiny. Našli si práci, mají kde bydlet. Ale stýská se jim po rodném městě. „Chtěla bych se vrátit, abych viděla rodiče. Možná už bych tam nechtěla žít nastálo, ale aspoň abych viděla své blízké. Teď nevím, jestli je ještě někdy spatřím,“ vysvětluje Hanna. „Samozřejmě bychom se chtěli vrátit a pomoci s obnovou našeho rodného města. Jsem si jistý, že to nebude dlouho trvat a Ukrajina se do Mariupolu vrátí,“ optimisticky dodává Andrij. Redaktor, který je sám rodák z Mariupolu, položil i otázku, jak budou zpovídaní v případě návratu vycházet s lidmi, kteří ve městě zůstali. „Ti, kteří otevřeně pomáhají okupační vládě, buď utečou, nebo budou souzeni za velezradu. Obyčejní lidé, kteří zastávají radikálně protiukrajinské názory, podle mne také odejdou. A ti, kteří přežívají za všech okolností, zůstanou. Budeme se s nimi muset nějak naučit žít,“ konstatuje Hanna. Volodymyr soudí, že to je až příliš těžká otázka, protože v Mariupolu zůstali i lidé, kteří nemohli nikam odjet, stejně jako ti, kteří ruskou armádu vítali. „Teď jsem ochoten uškrtit každého, kdo šel sloužit okupantům. Tohle se nedá odpustit. V roce 2014 jsme to odpouštěli. Ale upřímně řečeno, nemyslím si, že podobné věci se budou dít, až se vrátíme do města. Nicméně zákon bumerangu jednoduše funguje. Ti lidé budou souzeni, ať už před soudem lidským nebo Božím,“ uzavírá Andrij.

 

Prakticky každý Ukrajinec má ve svém mobilním telefonu aplikaci Tryvoha, která vás upozorní, že v místě, kde se nacházíte, byl právě vyhlášen letecký poplach. Když jsem pobýval ve lvovské oblasti, žádný poplach tam nebyl, ale na počátku března zde došlo k raketovému útoku na výcvikový prostor v Javorivu, kousek od polských hranic. Zahynulo šedesát vojáků, dalších 160 bylo zraněno. Podle nepotvrzených údajů byli mezi oběťmi i zahraniční dobrovolníci. Byly to největší ztráty ukrajinské armády ve lvovské oblasti za celou dobu války. Nyní se ukazuje, že tím, kdo poskytl podrobné údaje o základně v Javorivu, byl někdejší major KGB a obyvatel Lvova Oleksandr Kostornyj. Jeho případ popsal lvovský server Zaxid.net 23. července: „Kostornyj desítky let pracoval v zájmu Ruska. Není to nějaký zahořklý důchodce, kterého za pár set dolarů využily ruské tajné služby. Je příkladem toho, jak Rusko připravovalo své agenty po celé Ukrajině na budoucí ‚speciální operaci‘. Podle materiálů žaloby, které jsme získali, dostal Kostornyj za úkol zjistit přesnou informaci o infrastruktuře ukrajinské armády ve lvovské oblasti, zejména o výcvikovém prostoru v Javorivu. Čtvrtého března poslal svým ruským kontaktům detailní mapu této základny s označením kasáren, ubytoven a dalších objektů. Dokonce na mapě označil místa, kde je potřeba udeřit nejdříve.“ Koncem června ukrajinská kontrarozvědka SBU oznámila, že Kostorného zatkla. Během soudu, který rozhodoval o jeho umístění do vazební věznice, důchodce tvrdil, že je nevinný a jen pomáhal přátelům s výběrem vhodných lokalit pro houbaření. Nedokázal přitom vysvětlit, proč byly na jeho mapě označeny vojenské objekty, včetně těch, které se o pár dní později staly cílem ruských raket. „Pomluvili mne a obviňují mne ze smrti lidí, s čímž nemám nic společného. Poslal jsem jen mapu loveckého revíru, kde rostou houby. Člověk, kterému jsem to adresoval, se zabývá sběrem hub,“ prohlásil u soudu Kostornyj. Soud mu neuvěřil a ponechal ho ve vazbě. Tím spíše, že dnešní důchodce rozhodně není spícím agentem. Kostornyj pracoval v KGB ve sledovacím útvaru, špehoval hlavně disidenty a zahraniční turisty. V roce 1990 odešel do výslužby v hodnosti majora a založil organizaci Ruská společnost Alexandra Puškina, která existovala až do roku 2017 v budově ruského konzulátu ve Lvově. V roce 2015 – tedy už po anexi Krymu a začátku války na Donbasu – vystupoval na konferenci „proruských a antifašistických organizací západní Ukrajiny“, na níž se nechal slyšet, že Ukrajina se z historie nepoučila a panuje zde kult „nacisty Bandery“. Nyní je Kostornyj ve vazbě a hrozí mu trest dvanácti let vězení.

 

Současný ukrajinský prezident a bývalý televizní komik Volodymyr Zelenskyj se pro ­Kreml ukázal jako mnohem tvrdší oříšek, než si tamní pohlaváři původně představovali. Nejde jen o to, že odmítl opustit Kyjev a promlouvá ke světovému publiku, aby získal podporu pro boj Ukrajinců proti ruskému vpádu. Mění i fungování ukrajinského státu, který byl v posledních patnácti letech výrazně ovlivňován místními oligarchy. Jedním z nich byl Ihor Kolomojskyj, jehož televize 1+1 vysílala seriál Sluha lidu, v němž Zelenskyj vystupoval v roli prezidenta. Protivníci současného ukrajinského prezidenta tvrdili, že Zelenskyj je ve skutečnosti loutkou Kolomojského. To se ale nepotvrdilo. Kolomojskyj přišel o svou banku Privat a nyní i o ukrajinské občanství. Ve své analýze z 22. července to reflektuje server Ukrajinska pravda. „Rozhodnutím prezidenta o občanství přišli Ihor Kolomojskyj, jeho blízký spolupracovník Hennadij Korban, proruský politik Vadym Rabinovyč a člen poslanecké frakce prezidenta Zelenského Ihor Vasylkovskyj. Rabinovyč ale v den vypuknutí války odjel ze země a Vasylkovskyj se přestal objevovat v parlamentu, takže skutečným cílem byl Kolomojskyj a jeho spojenci.“ Formálním důvodem byl fakt, že všichni jmenovaní měli i jiné občanství než ukrajinské, což je podle ukrajinských zákonů nepřípustné. Zjevně jde jen o záminku, ale pokud se sníží vliv oligarchů na fungování ukrajinského státu, bude to krok k lepšímu.