To nebyl mor, synu, ale stát

Hladomor 1932–1933 v ukrajinském filmu

Téma hladomoru na Ukrajině bylo do konce osmdesátých let v Sovětském svazu tabu. Od té doby ale vzniklo několik ukrajinských i zahraničních filmů, které se k němu vztahují tu schematičtěji, tu komplexněji.

Snad nejtragičtější událostí 20. století je v ukrajinské historické paměti hladomor let 1932–1933. Nucená kolektivizace zemědělství a nerealisticky stanovené kvóty dodávek obilí, které musely nově vzniklé kolchozy plnit, způsobily podle konzervativních odhadů smrt dvou a půl až tří a půl milionu lidí. Historici se dodnes přou, zda šlo „jen“ o nezamýšlený důsledek Stalinovy hospodářské politiky, nebo o genocidu, jejímž cílem bylo zlomit ukrajinský venkov. V Sovětském svazu se přitom až do konce osmdesátých let o hladomoru mlčelo. První hraný film, který ukrajinský hladomor zachycuje, vznikl až v posledním roce existence tohoto státu.

 

Mučednictví bez příběhu

Snímek ukrajinského režiséra Olese Jančuka Hladomor ’33 (Holod­-33, 1991) volně vychází z románu exilového spisovatele Vasyla Barky Žovtyj kňaz (Sinavý jezdec, 1962). Jak ve své studii píše ukrajinská kulturoložka Olha Papaš, tragédii ukrajinského venkova Jančuk pojímá především jako …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě