Rusko napadlo Ukrajinu pod záminkou „denacifikace“ země. Putinovská propaganda sílu tamních neofašistických sil dlouhodobě přehání, a tak lze snadno získat dojem, že celé hnutí za rozvoj ukrajinské kultury je kompromitováno fašistickými tendencemi. Jaká je však historie socialistického hnutí na Ukrajině?
Moderní ukrajinská politika se zrodila v Kyjevě v šedesátých a sedmdesátých letech 19. století. Ve městě tehdy žila směs národností – Rusové, Poláci, Židé a Ukrajinci. Ukrajinci, především studenti a mladí intelektuálové, se setkávali v organizaci nazvané Hromada, tedy společenství. Nejaktivnějším z jejích vůdců byl Mychajlo Drahomanov, brilantní politický myslitel a polemik, podle jehož analýzy měly třída a etnicita tendenci se na ukrajinských územích slučovat. Velké pozemky vlastnili Poláci, Rusové nebo rusky mluvící Ukrajinci. Obchodníci a řemeslníci byli hlavně Židé hovořící jidiš. Ale rolníci, kteří v „obilnici Evropy“ tvořili většinu obyvatel, mluvili ukrajinsky a udržovali si kulturu odlišnou od ostatních národností. Tím pádem – tvrdil Drahomanov – právě rolníci měli zformovat základ ukrajinského hnutí, kdežto inteligence vzdělávaná v ruštině či polštině měla za povinnost naučit se psát ukrajinsky, aby mohla na venkově šířit ideje …
