Básnířka Ljubov Jakymčuk letos na jaře neprožívala exil poprvé – už v roce 2014 její rodina prchala z Pervomajsku v Luhanské oblasti. Autorka dvou básnických sbírek a několika scénářů se zúčastnila letošního ročníku Světa knihy a v Praze kromě vlastní poezie představila také tvorbu ukrajinských avantgardních básníků.
V pořadu Foxtroty jste v galerii DOX představila pásmo složené z textů ukrajinských avantgardních básníků. Je vaše tvorba ovlivněna avantgardisty?
Řekla bych, že jsem se od ukrajinských avantgardistů učila, zejména od futuristů. Mám-li jmenovat konkrétní osobu, mým mentorem je Mychajľ Semenko. Pochopitelně jsem s ním nemohla komunikovat přímo – když jsem se narodila, byl už dávno po smrti. Byl popraven v roce 1937. Studovala jsem ale v archivech jeho životopis a zkoumala, jak psal. Není to ovšem jen Semenko. Zbožňuji Henriho Michauxe, francouzského avantgardního autora. A také mám moc ráda Vasyla Holoboroďka, mého staršího ukrajinského současníka. Takže ano, navazuji na avantgardní tradici.
Mohla byste představit festival Metro do Kybynců? O co jde?
Projekt Metro do Kybynců je součástí mého rodinného příběhu. Všechno začalo, když moji rodiče na začátku roku 2015 odjeli z okupované Luhanské oblasti. Nechali tam dům, ve kterém – mimochodem – …
