V šestadvacetidílném televizním rozhovoru L’Abécédaire de Gilles Deleuze (Slabikář Gillesa Deleuze, 1988–1989) proslulý filosof odpovídá na otázky spojené s tématy, která mu v abecedním pořádku předkládá jeho studentka, novinářka Claire Parnet. „T“ padlo na tenis, hru, kterou sám Deleuze jako mladík vášnivě provozoval.
Hrál jste tenis?
Ano, hodně, až do války. Tudíž jsem asi oběť války.
Když člověk hraje tenis nebo pěstuje nějaký jiný sport, k jakým změnám dochází v jeho těle? A k jakým změnám dochází, když přestane? Mění se něco?
U mě k ničemu zvláštnímu nedošlo. Nehrál jsem tenis profesionálně. V roce 1939 mi bylo čtrnáct let. Tenis jsem přestal hrát ve čtrnácti, takže nic zásadního.
Dosáhl jste nějakého umístění?
To ne, byl jsem opravdu příliš mladý. A také tenis nebyl tak rozvinutý jako dnes.
Myslíte si tedy, že se tenis od vašeho mládí hodně změnil?
Všechny sporty jsou doménou variací. A tady se vracíme k tématu stylu [jemuž bylo věnováno písmeno „S“ – pozn. překl.]. Sporty jsou v tomto ohledu pozoruhodné. Je to otázka postojů těla. Existují rozmanité postoje těla ve více méně rozlehlém prostoru. Je například zřejmé, že běžci dnes neskáčou přes překážky stejným způsobem jako před padesáti lety. Bylo by třeba klasifikovat …
