Krátce po ustanovení nové vlády Emmanuela Macrona, v jejímž čele stanula staronová premiérka Élisabeth Borne, se francouzská média věnovala tématům, kolem nichž se bude nová pětiletka točit. Dle týdeníku Marianne je nejdůležitější vzdělávání. V textu z 22. června šéfredaktorka konzervativně levicového časopisu Natacha Polony píše, že „nelze mluvit ani konstruovat národ nebo lid, když neexistuje kvalitní a demokratické vzdělávání. (…) Škola již dávno není místem, které každému dává prostor se vyvíjet, místem, kde si každý zaslouží dostat šanci.“ Nejde prý jen o praktickou stránku, kdy se z učitelů stávají podfinancovaní úředníci, co většinu dne tráví vyplňováním dotazníků a vlastních evaluací, ve hře je podle autorky samotná francouzská identita: V ohrožení je totiž koncept republikánské školy jako místa, kde se vytváří společná kulturní identita, kde je každý Francouzem nebo Francouzkou, kde si všichni uvědomujeme, že nás pojí mnohem víc než jen fakt, že žijeme ve stejné zemi. Polony dále zmiňuje zásadní okruhy, s nimiž si bude nový ministr školství Pap Ndiaye muset urychleně poradit. Vedle obecného zvyšování úrovně výuky a výsledků žáků (francouzští žáci jsou daleko pod průměrem zemí EU například v matematice) se musí zaměřit hlavně na učitele, jejich motivaci, chuť se dále vzdělávat a investovat svůj život a svou energii do školství, jejich ohodnocení a na to, aby jejich povolání znovu získalo prestiž. Je také nutné řešit byrokratizaci školství – v některých případech totiž administrativní pracovníci škol převyšují ty pedagogické, což vytváří velmi negativní atmosféru. V neposlední řadě se ministerstvo školství musí zaměřit na rovnost ve vzdělávání, což by mělo začít bojem proti segregaci.
Francii v létě letošního roku velmi silně zasáhly požáry. Deník Les Echos v textu ze 3. srpna zmiňuje, že většina z nejničivějších požárů, které kdy postihly francouzskou krajinu, propukla v posledních dvou letech. Ten úplně nejhorší letos zpustošil region Gironde, kde lehlo popelem více než 21 tisíc hektarů půdy. Podle deníku se Francii od osmdesátých let velmi dobře dařilo s požáry bojovat, ale dosavadní strategie, v minulosti velmi funkční a v Evropě zcela ojedinělá, již nestačí. Touto problematikou se již začal velmi intenzivně zabývat senát a vydal alarmující zprávu, která říká, že se v souvislosti s klimatickými změnami bude i nadále stupňovat sucho a vysoké teploty, které povedou k požárům. Senátoři dokonce předpovídají, že středomořská část Hexagonu by v roce 2050 mohla být až z osmdesáti procent zničena požáry. Teploty stoupají a budou stoupat i v regionech jako Bretaň, kde v letošním roce hořel například bájný les Brocéliande, známý z artušovských legend. Výsledkem společné práce tří ministerstev – zemědělství, vnitra a ekologické tranzice – je sedmdesát doporučení, která by měla situaci zlepšit. Vedle zcela praktické péče o lesy či navýšení počtu pracovních míst pro hasiče a záchranáře jde také o konkrétní kroky, jež povedou k udržení vodních toků a omezí plýtvání vodou.
Dalším důležitým tématem letošního roku je nárůst inflace. Finanční týdeník La Tribune publikoval 29. července zprávu, v níž informuje, že v červenci se inflace dostala nejvýše od roku 1985, a to na 6,1 procenta. Ačkoli má Francie společně s Maltou nejnižší inflaci v eurozóně i Evropské unii, pro francouzské domácnosti je i tak podle týdeníku zničující. Mnohem rychleji než obvykle narůstají zejména ceny potravin, energií a benzínu. Přesto se daří francouzské ekonomice prozatím vzdorovat. Hrubý domácí produkt dokonce během jara a léta vzrostl o půl procenta, což ministr financí Bruno Le Maire označil za obrovský úspěch francouzské ekonomiky.
Během léta se na všech mediálních frontách skloňovalo jméno spisovatelky Virginie Despentes, jejíž očekávaná kniha Cher connard (Drahý debile, 2022) vyšla 16. srpna. Tentýž den publikoval kulturní týdeník Les Inrockuptibles článek, který dílo hodnotí jako velmi úspěšné. Despentes se v knize věnuje vztahům mezi muži a ženami, řeší otázky feminismu, ultraliberalismu nebo sexuálního násilí a nechybí ani téma pandemie. Využívá k tomu epistolární formu a jazyk, který je jednou drsný, krutý a prudký, jindy ale zase jemný a láskyplný. „Nezačalo to mezi nimi úplně nejlépe. Oscar, úspěšný spisovatel, píše o Rebece, bývalé sexbombě, jejíž sláva již pomalu uhasíná, poměrně hanlivě. Rebeca odpovídá: ‚Drahý debile…‘“ Takto začíná konverzace, v níž se dozvídáme detaily ze života dvou padesátníků, kteří žijí sami uprostřed stále drsnějšího světa a jejichž společnými známými jsou alkohol a sebelítost.