Během první dekády nového tisíciletí se ve Francii prosadilo několik výrazných tvůrců, kteří svými horory ovlivnili podobu žánru i za hranicemi frankofonního prostoru. Nejobdivovanějším, ale i nejzatracovanějším z nich je Pascal Laugier, režisér filmu Mučedníci.
„Horor by neměl konejšit. Musí se lišit, šokovat a vytrhávat publikum z jistot a sklonu ke konformitě. Je z podstaty podvratný. Jinak v tom nevidím smysl,“ prohlásil francouzský režisér Pascal Laugier v rozhovoru s britským publicistou Victorem Sélavym. Takovýto až romantizující přístup k žánru nebyl ve své době ojedinělý. Snaha o nekompromisní autenticitu, která jde až za hranu, byla reakcí na dobové společenské ovzduší ve Francii, jež navenek předváděla líbivou tvář, uvnitř ale vřela mnoha problémy, od těch ekonomických po nezvládnutou migrační politiku, která zapříčinila vzestup pravicového extremismu.
Čistá těla plná krve
Mezi stylově rozmanité filmy, pro něž se vžil výraz New French Extremity, patří horory Uvnitř (À l‘intérieur, 2007) Alexandra Bustilla a Juliena Mauryho, Noc s nabroušenou břitvou (Haute tension, 2003) Alexandra Aji, Ils (Oni, 2006) Xaviera Paluda, Hranice smrti (Frontière(s), 2007) Xaviera Gense, Satan (Sheitan, …
