Přeložil Kryštof Herold
Take Take Take 2021, 144 s.
Teoretik umění a kurátor v berlínském KW Institutu pro moderní umění Nadim Samman se spolu s umělcem a fotografem Julianem Charrièrem vydali zmapovat to, co zbylo z atolu Bikini po testování atomových zbraní na přelomu čtyřicátých a padesátých let. Z jejich výletu do Tichomoří vznikla kniha na pomezí cestopisu a eseje, v níž se stáváme svědky podivné muzejní expozice, která dokumentuje domýšlivost lidské civilizace ve 20. století. Samman plasticky popisuje betonové ostatky vojenské infrastruktury na Marshallových ostrovech i trosky pohřbených letadlových lodí, které leží v hloubce asi šedesáti metrů a postupně je pohlcuje příroda. Spolu s autory se vydáváme na čtrnáctidenní výpravu lodí a následně s pomocí potápěčského vybavení klesáme na mořské dno. Vše je popsáno se smyslem pro detail a zároveň velmi literárně. Díky tomu můžeme být přítomni na vernisáži podmořské výstavy, jejímž je Samman empatickým kurátorem. Vraky porostlé řasami a korály představují úly plné života, ale i smrtící nádrže plné pomalu unikající ropy. Čelíme nástrahám skrývajícím se v hlubinách: hrozbám dekompresní nemoci, ztráty orientace nebo střetu se žraloky. Daleko větší nebezpečí ale autor vidí ve hře s rozbíjením atomu a v klimatické změně. Součástí krásně vyvedené knihy s modrou ořízkou bohužel nejsou pořízené fotografie, ale ty by tu asi ani nevynikly. Dají se nicméně snadno dohledat na internetu. Jsou nádherné i děsivé, stejně jako Sammanův text.